(ČB 1/2016) Anežka vídá často obrázky nešťastných dětí. V televizi, občas v novinách, co leží na stole. Prohlíží si jejich tváře. Některé vypadají smutně, některé se netváří vůbec nijak. Jako by se dívaly do prázdna. Anežka už zná slovo uprchlík. Už ví, že to není hra, že jde o život. Zná obrázky davu lidí, mezi nimi je spousta dětí, jsou tam i děti docela maličké. V kostele byla sbírka oblečení, říkali, že potřebují věci pro malá miminka. Začíná zima a rodiče pro ně nemají dost oblečení. Odkud ti lidi utíkají? ptá se Anežka. Hodně jich je ze Sýrie, ale i odjinud, kde je válka. Lidé ze strachu utekli do sousedních zemí, žijí tam v táborech ve stanech. Někteří už hodně dlouho. Je to provizorní, děti tam nemají školu, dospělí práci, je tam hrozně moc lidí pohromadě. Někteří už to nevydrželi, zaplatili hodně peněz a odjeli do Evropy. Mají strach. O sebe, o svoje rodiny, o děti. Proč se zabíjejí děti? Vždyť ty nikomu nic neudělaly ani by samy nikoho nezabily. Někdy se lidi přestávají chovat jako lidi. Ovládne je zlo. Přestanou samostatně přemýšlet, přestanou mít rádi, přestanou v člověku vidět člověka. A přestane to někdy? To bych taky ráda věděla, Anežko. Někde na světě se asi bude bojovat pořád. A někdy nezbývá, než proti zlu bojovat zbraněmi. Sekat drakovi hlavu. Jakému drakovi? To je přece v pohádce. A tam těch hlav má i několik. Drak je obraz. Obraz zla. V Bibli se píše o zvláštním zvířeti, kterému se říká livjátan. Livjátan? snaží se Anežka zopakovat. Jak takový livjátan vypadá? To se neví. Možná takové zvíře nikdy nebylo. Podobně jako ten vícehlavý drak v pohádkách. Livjátan je drak, žije možná v moři, má víc hlav. Je to obraz chaosu, tmy, zla, zmatku. Anežku začíná podivný livjátan zajímat. Kde se vzal? Co dělá? Proč se v Bibli píše o takovém divném zvířeti, které možná ani neexistuje? On neexistuje tak, jak jsme zvyklí u psa nebo morčete, které vidíme a můžeme je pohladit. Je to opis toho, jak zlo působí, má víc hlav, tak se může některá hlava vynořit a působit na různých místech. Proč se o něm píše v Bibli? Abychom se ho báli? Nebo tam bude nějaký Honza jako v pohádce, který mu ty hlavy useká? domýšlí Anežka. O livjátanovi se píše třeba v Žalmu 74. Tenhle žalm lidé zpívali, když jim bylo těžko, možná jejich zemi dobyli nepřátelé, lidé měli strach, co bude dál. Někdo se možná ptal, jestli na ně Pán Bůh nezapomněl nebo jestli vůbec existuje, jestli má nějakou moc. Lidi proti strachu zpívají písně, ve kterých vzpomínají na to, jak jim už hodněkrát Pán Bůh pomohl. Třeba přešli přes moře cestou z Egypta, napadne Anežku. A ti faraónovi vojáci skončili v moři! Dobře si to pamatuješ. Teď, o hodně později, když mají lidé strach, si v písni – žalm je totiž píseň – připomínají, že tehdy také měli strach. Nebezpečí nepřátel a moře nazvou drakem livjátanem a v písni zpívají: Rozdrtil jsi hlavy livjátana… Posiluje to jejich víru, že Pán Bůh pomůže i tentokrát. Proti livjátanovi strachu. Večer při modlitbě si Anežka vzpomene na obrázky dětí ze Sýrie. Byla by ráda, kdyby se děti nemusely bát, nemusely utíkat, nikdo je nezabíjel. Pane Bože, prosím, usekni hlavy livjátanovi války. Aby ty děti nemusely být smutné.

Livjátan v Bibli

V knize Job (3,8; 40,25) je livjátan ztotožněn s mořským drakem. Podle Žalmu 74 má mnoho hlav. Jednou ho Bůh zničí. To bude předehrou nového stvoření. O definitivním zničení mořské obludy v den soudu čteme také u Izajáše a ve Zjevení. Livjátana je možné také chápat jako archetyp mýtu o stvoření a mytologickou obludu, která souvisí s chaosem před stvořením.

Lenka Ridzoňová, kresba Mariana Bořilová