(ČB 1/2016) Slýcháváme mezi lidmi, že křesťan by měl být lepší než obyčejní lidé. Měl by být morálnější, dokonalejší a kdo ví, co ještě všechno navíc. Když naslouchám takovým úvahám, snažím se vysvětlit, že lidé, kteří se hlásí ke křesťanství, nejsou o nic lepší než ti označovaní jako obyčejní. Jsou přesně jako oni. Také znají hněv, netrpělivost, nenávist, atd. Také chybují. Také jsou hříšní, jak by řekla Bible.

Lidé víry – křesťané – jsou stejní jako všichni ostatní lidé. To, co je odlišuje, je vědomí, že ve své nedokonalosti, ve svých chybách a vinách nemusí zůstat. Odlišuje je, že vědí o existenci odpuštění jako mocného nástroje, kterým lze spravovat své vztahy. Nemusí propadat beznaději ze svých chyb, vin a hříchů, ale znají cestu dál. Tou cestou je právě odpuštění. Kdo umí této cesty využít, se nakonec skutečně liší od toho, který uvízne v životě bez odpuštění.

Takové poselství má do našeho života zaznít jako radostná zpráva. Jako klíč k životu. Jako vyznání, na kterém je život člověka postaven. Odpuštění je Boží dar, který dává lidskému životu naději, a právě proto ho naplňuje smyslem a zve k vděčnosti.

S díkem přijímáme, že máme po ruce odpuštění. Silný a vzácný nástroj. Kristus nám ukazuje, jak mocné umí odpuštění být. My zažíváme, jak je osvobozující. Prosíme tě, Bože lásky a odpuštění, uč nás s odpuštěním žít, vždyť kdykoli odpouštíme a odpuštění přijímáme, je nám tvé království zase o kousek blíž.

Štěpán Brodský