(ČB 10/2015) Zrovna jsem dočetla knihu Lois Lowriové Dárce (vřele doporučuji dětem i dospělým). Příběh o bezbolestně bezpečné jednotě společenství, které se tím ale stává šedivé a lživé, mě přiměl k chvále různosti.
Stejně jako krásu duhy tvoří plnost barev, je úžasné, když společenství tvoří různorodí lidé. Svou růzností obdarovávají ty druhé. Vždyť každý je jedinečný a žije svůj jedinečný příběh. Tak jako se v kostele scházejí nejrůznější lidé, do nedělní školy přicházejí nejrůznější děti. Různé nejen věkem, ale i zkušenostmi, znalostmi a schopnostmi. Mají různé povahy, potřeby, zájmy, očekávání, otázky, míru soustředění. Přicházejí z různých domovů, různě ovlivněny prioritami rodin, hodnotami školy, společnosti. Pro učitele nedělky může být tahle různost noční můrou, anebo velkou výzvou s nadějí barevné duhy na konci.
Jde o to o vší té různosti vědět, a přitom moci zažít jednotu. Připustit si náročnost situace a najít, co nás spojuje, jak jít kus cesty společně. A to se děje, když se necháme vtáhnout dobrou zprávou z Božího světa, v prostředí přijetí a pochopení, kde mám své místo, kde různost není překážkou, ale naopak obohacením, inspirací a možností ke spolupráci.
Jak na to? Obvyklé řešení různorodosti spočívá v rozdělení dětí do skupin (nejčastěji podle věku), ať už do zcela oddělených, nebo formou malotřídky. Mým řešením je zůstat „u jednoho stolu“, zůstat i v různosti spolu. Úspěch spočívá na jednom základu: najít jedno silné téma (myšlenku, poselství), které je pro mě zajímavé, aktuální, oslovující. To téma pak prostupuje celou nedělkou a je uchopeno různými způsoby – v rekvizitě, v otázce, v řeči, v akci.
* Rekvizita – „něco“ (předmět, výjev, obraz, apod. v překvapivé podobě) uprostřed stolu. Každý se na „to“ dívá ze svého úhlu, malí i velcí svýma očima na základě svých různých zkušeností. Každý ale soustředí svoji pozornost na jedno místo. Ten průbojný i ten nesmělý. Např. k tématu „Boží a náš pohled na cizince“ je na stole bysta Komenského zahalená v šátku a dvě ženské postavičky.
* Otázka – dobře promyšlená, která není primitivní ani vědomostní, ptá se spíš na postoj, vede k přemýšlení, sdílení zkušeností, je srozumitelná všem. Postupně (osloveni jménem) na ni všichni odpovídají. Každý má možnost promluvit (či nepromluvit), vyjádřit se, na každého je chvíli soustředěna pozornost všech. A on se zároveň učí naslouchat, respektovat, nechat se inspirovat, poznávat druhé. Např: Znáte nějakého cizince? Čím je cizí?
* Řeč – zaujatě vyprávěný příběh, jehož pomocí učitel zároveň věrohodně vysloví „svoje svědectví“. Nejde o přemíru informací, poučování, moralizování, ale o krátce a jasně vyjádřenou zprávu, o střípek z Božího světa, kterým je sám osloven, který ho nějak posunul a proměnil. Nejsem pro reprodukování pravd, které ve mně samotné nerezonují. Těžko někoho oslovím tím, čemu sama nevěřím, i kdyby to bylo krásně srozumitelné. Vlastní zaujetí je naopak tím, co překonává bariéry různosti posluchačů. Např: Příběh o cizince Rút, ztvárňovaný pomocí postaviček, v němž se odráží vlastní zkušenost, kdy a kde jsem se cítila jako cizinec a co mi pomohlo. Aktuální otázky nad dnešními cizinci mezi námi. Proč přicházejí? Co hledají? Jak jim pomoci?
* Akce – Ztvárnění tématu aktivním zapojením, za vzájemné pomoci jednotlivých skupin. Např: Skupinky dostávají obrázek dítěte-cizince, žijícího v ČR, s popisem (jméno, rodina, trable – převzato z http://www.czechkid.cz/ ). Čtenář ve skupince představí svého cizince ostatním, společně si o něm povídají. Dostávají svíčku a přemýšlejí, zač konkrétně mohou u svého cizince prosit v modlitbě. Postupně svíčky zapalujeme a jednotlivé prosby ukončíme společnou modlitbou Otčenáš.
Co z popsaného plyne? Nutnost dobré a promyšlené přípravy. „Vytěžit“ text. Najít téma, které mě oslovuje. Dobrou zprávu, kterou chci předat. Vymyslet, jak ji ztvárnit rekvizitou, otázkou, řečí i akcí. A pak už odvážně (ale stále s respektem) přijmout výzvu různorodosti a těšit se z ní – je to velké bohatství. Přináší zajímavá a opravdová setkání s dětmi i jejich světy, sblížení, nečekané podněty i zajímavé otázky. A pomáhá nám, aby naše společenství nezešedlo.
Alena Tkadlečková