(ČB 9/2015) Každým rokem se v Polském Zelově koná „Evangelizační týden“. Úvod toho letošního byl věnován památce mistra Jana Husa. Do Zelova přijel a v neděli kázal synodní senior ČCE Joel Ruml, v odpolední přednášce pak celý Husův život i jeho odkaz pro dnešní dobu v kostce představil Ondřej Macek. Přednáška byla Věrou Pospíšilovou pečlivě přeložena do polštiny, takže byla srozumitelná všem. Do Zelova přijelo i 35 členů sdružení EXULANT – při sobotním výjezdu do okolí mnozí nalézali stopy svých předků a vše bylo završeno podvečerním vystoupením v kostele pod názvem: „Pocta Janu Husovi k 600. výročí mučednické smrti 1415, Zelów 2015“. Ve světové premiéře zazněly „Hudební variace na čtení z dopisů mistra Jana Husa z Kostnice a na zprávy o umučení mistra Jana od Petra z Mladoňovic“. Hudbu složil Jan Meisl a výtečně ji zahrál jeho rodinný soubor, dopisy s výborným přednesem četl bratr Josef Čáp. Byla by škoda, kdyby byly tyto hudební variace předneseny poprvé i naposled v Zelově. Však také zkrácená verze posloužila při ranním nedělním shromáždění u baptistů, které jsme v rámci pobytu navštívili.
Za zmínku ještě stojí nedělní odpolední koncert „Zelowskie Dzwonki“ – při kterých byla prezidentem Evropské unie umění (EUU) Petrem Vašíčkem a jeho zástupcem Igorem Chraniukem souboru předána „Evropská cena za uměleckou a kulturní činnost“. Česká účast byla zakončena pondělním koncertem Evy Henychové, jejíž texty byly pečlivě přeloženy i do polštiny. Mohutný aplaus po každé písni nasvědčoval, že mezi posluchači a interpretkou nastalo opravdové souznění.
My jsme v úterý odjeli, program ale v Zelově pokračoval večerními koncerty a malými přednáškami. Společným jmenovatelem rozhovorů mezi všemi účastníky byla touha pochopit odkaz mistra Jana Husa a také i nadále rozvíjet kontakty mezi zelovskými a jejich starou vlastí. Však také v říjnu se připravuje výjezd svitavského sboru do Zelova a okolí.
Setkal jsem se také s Jaroslavem Stejskalem, který je čtenářům Českého bratra znám. První jeho slova byla „připravil jsem vzpomínku na Husa“. Nuže milí čtenáři – vzpomínka následuje:
Petr Brodský
JAN HUS A MOJE VZPOMÍNKY
Myslím, že to bylo v roce 1949. Bylo mně 12 let, když byly děti ze Zelova pozvány na prázdniny do Čech. Pozvání zařídil Sbor českých exulantů i navrátilců z Polska v součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí Československé republiky. Bylo pěkné letní počasí, když nás pečovatelé odvezli nákladním autem na nádraží v Lasku. V podvečer jsme nastoupili do vlaku Varšava – Praha. Obvykle tento rychlík nezastavoval v tak malém městečku. Tentokrát to byla zvláštní zastávka díky známostem zelovských rodičů.
Jeli jsme celou noc a jenom dřímali na tvrdých lavicích. Když svítalo, byli jsme už na české straně. Někteří vyšli na chodbu a koukali na zelenou louku, pole a v dáli viděli vysoké smrky. Tu a tam v tom pěkném jitru jsme v dáli spatřili ukryté horské domečky. Tehdy jsem si vzpomněl, jak při nedělním odpoledni, když byl výlet našeho sboru do lesního údolí Patyki u mále říčky Pilšy, tam naši rodiče zpívali:
Byly takové hezké / ty naše chaloupky české./ Smutně teď jdete světem / štěstí je zvadlým květem./ O vás vyprávíme s láskou pohádky našim dětem…
Než jsme odjeli z Prahy do rodin příbuzných v České republice, několik dnů jsme se zdrželi v tomto městě, známém nám jenom z povídání. Poprvé jsme viděli Zlatou uličku, Orloj, Prašnou věž, Karlův most, Pražský hrad, katedrálu sv. Víta a mnoho jiných zajímavých míst a uměleckých staveb. Opravdu jsme se přesvědčili, tak jak nám to povídali prarodiče: „Když večer zaplanou hvězdy nad Vltavou, pohled na Hradčany je jak malovaný…“
Byli jsme i na místě, kde byla v roce 1391 postavena kaple. Průvodce nám povídal o dějinách českého národa a významném Čechovi, kterým mistr Jan Hus byl. V té chvíli jsem si vzpomněl na památník v Zelově – Husův kámen u evangelického kostela. V Zelově, vždy v den výročí umučení mistra Jana Husa, se konají bohoslužby u toho památníku a zpívá se píseň Kdo za pravdu hoří v svaté oběti, rád za lidstva právo život posvětí…
Když mi bylo 15 let, byl jsem přijat do sboru. Byla to moje konfirmace. Farář Jaroslav Nevečeřal nás vedl z fary do kostela. Když jsme šli vedle Husova kamene, zastavil nás, pohlédl na památník a pravil: „Kdekoliv budete, tak vždy vzpomeňte a pamatujte na mistra Jana Husa.“
Pak jsme vešli do kostela a pěvecký kroužek nám zpíval: „Kráčejíce do Kanánu, máme Boha vůdcem svým.“ Vpředu farář a starší sboru a pak my, konfirmandi, povzbuzeni touto chvílí, kráčeli jsme středem kostela až do bílé zahrádky kolem stolu Páně s otevřenou Biblí. Když jsme tak kráčeli za zpěvu pěveckého kroužku, pohlédl jsem kupředu na hlavní stěnu chrámu Páně, kterou potomci pobělohorských exulantů ozdobili husitským symbolem – kalichem večeře Páně a nápisem „Pravda vítězí“. Také napsali verš „Blahoslaveni kteříž slyší slovo Boží a ostřihají jeho“. Navíc my mladí konfirmandi jsme se poprvé zúčastnili večeře Páně a zpívali Bože, vůdče mladosti mé, veď mne sám, veď cestou svou…
Po mnoha letech, padesáti nebo více, jsem se zúčastnil setkání křesťanů v Praze. Bylo to v roce 2005. Konala se pobožnost v Betlémské kapli, kterou vedl tehdejší synodní senior Českobratrské církve evangelické bratr farář Pavel Smetana. Mé myšlenky se vracely k době, když na tomto místě mistr Jan Hus hlásal ta významná slova „Pravda vítězí“. A tato slova pak potomci pobělohorských exulantů po mnoha letech putování umístili v zelovském kostele. Tehdy jsem mohl říci: mistře Jane, dnes jsou tady tvoje děti, potomci z dalekého Zelova, kteří po mnoha letech znovu poslouchají slova pravdy, tak jak to poslouchali naši praotcové. Pravda nezahynula, pravda vítězí. Dneska děti ze vzdáleného Zelova svou hudbou „na zvonky“ slaví jméno Páně. Je důležité, že i po více než 200 letech od té doby, kdy praotcové pro víru opustili rodnou zemi a usadili se ve středním Polsku, v Zelově a okolí, památka na Husovo učení nezahynula.
V průběhu pobožnosti v Betlémské kapli na kolenou maminky tří či čtyřleté děvče poslouchalo hlahol „zelovskych zvonků“. Možná že i ono děvče si po mnoha letech na tu slavnou pobožnost vzpomene, tak jako já dnes na to vzpomínám.
V Zelově se také letos vzpomínalo – 600 let od upálení mistra Jana Husa. Husovské oslavy, které se konaly 18.–20. července 2015 v Zelově za účasti synodního seniora ČCE Joela Rumla a více než 35 účastníků spolku EXULANT, byly živou vodou pro křesťany, kteří se tam sešli, zvláště pro ty, kteří bydlí v Zelově a okolí. A Pravda, kterou hlásal mistr Jan Hus, nechť nezahyne a nás tady v Zelově posiluje dalších 200 let.
Jaroslav Stejskal