(ČB 9/2015) Poznali jsme se při práci v Jeronýmově jednotě. Měl již velkou část svého aktivního života za sebou. Zkušenosti, odhad, praktické znalosti; laický kazatel, kterému nedělá problém kázat v němčině. Až potud by mohl popis odpovídat více lidem.
Jiřího Tomáška podle mé zkušenosti charakterizovaly hlavně dvě věci: Za prvé – víra a láska k Bohu prakticky přenesená do služby v Českobratrské církvi evangelické a za druhé – tak jako byl zvyklý z praxe geologa vrtat do hlubin země, zabýval se i hlubinami víry, lidským vztahem k Bohu a Božím působením na člověka.
Když k nám přijeli a říkal, že minulý rok kázal třiapadesátkrát, myslel jsem, že se spletl. Byl kurátorem svého sboru ve Šternberku, seniorátním kurátorem Moravskoslezského seniorátu a předsedou ústředního představenstva Jeronýmovy jednoty. O svých cestách po sborech, které požádaly Jeronýmovu jednotu o pomoc, nám dával zprávy. Cestoval sám nebo s Františkem Strakou. Svůj seniorát znal dokonale a pečoval o něj s láskou. Podle potřeby navštěvoval i jiné sbory, poradil nebo sehnal pomoc. Vážil jsem si ho i proto, že dovedl naslouchat. Schůze „Jeronýmky“ nebyly vždy poklidné. Jiří se dovedl jako my ostatní spravedlivě rozohnit, a vzápětí ztichl, aby slyšel reakci a mohl na ni odpovědět. Myslím, že byl rád, že jde o týmovou práci, ne jen sólovou.
Miloval svou ženu Evu. Její obrovské podpoře také vděčí za to, že toto vše mohl stihnout. Jeli na stejné vlně. Oba s plným nasazením. Měl radost ze svého syna a snachy. Další kazatel v rodině. Verba movent, exempla trahunt.
Když jsme v ústředním představenstvu Jeronýmovy jednoty začínali, byli jsme všichni „noví“. A myslím, že Jiří Stehno tehdy jako první navrhl, že bychom si mohli všichni tykat, když budeme spolu pracovat. Zdálo se mi, že to pro Jiřího Tomáška nebylo jednoduché. Prakticky jsme se neznali. Já jsem byl mladší o dvanáct let, ale ostatní byli mladší o generaci. Nebyla v tom odtažitost, ale respekt. Ale asi i to tykání přispělo k rychlejšímu utvoření přátelských vztahů.
Jiří si přičítal a snažil se řešit problémy jiných. Ve svém oboru. Dělal, co mohl. Ne pro slávu. Ne pro peníze. Sloužil, protože to tak má být. To byl jeho život a jeho poslání tak, jak je pochopil a jak je naplnil. Díky za vše, co dokázal udělat.
V odpovědi na smutnou zprávu napsal bývalý předseda švýcarské podpůrné organizace HEKS Andreas Hess: „Za dobu své dlouhé spolupráce s Českobratrskou církví evangelickou jsem zažil pět synodních seniorů, ale jen dva předsedy Jeronýmovy jednoty. Jiří i jeho předchůdce byli osobami na svém místě s velkým porozuměním pro podporu a potřeby české diaspory. Zůstane mi v paměti se svým specifickým kouzlem osobnosti.“
Když něco děláte s pocitem zodpovědnosti, s láskou, a jste patřičně odborně vybaveni, pak strhnete ostatní svým „kouzlem osobnosti“. A takový byl, a lituji, že již není, Jiří Tomášek.
Zavzpomínal Jaromír Křivohlavý, foto Benjamín Skála