(ČB 9/2015) Zájem médií vzbudila informace, že Diakonie ČCE nabízí pomoc uprchlíkům, které se naše země zavázala přijmout během dvou let. Mnozí mají z příchozích obavy. Podle ředitele Petra Hašky ale patří pomoc lidem na útěku k samozřejmým úkolům Diakonie.
Bojíte se přílivu uprchlíků?
Ne. Uprchlík je přece člověk. Když riskuje dlouhou a nebezpečnou cestu, má asi vážné důvody, proč svou zemi opouští.
Jsou to ale lidé jiné kultury, často jiného náboženství. Nemůže ta jejich jinakost naši kulturu rozvrátit? Mnozí před tím varují.
Naše země přijme 1500 uprchlíků. To jsme skutečně tak slabí, že před nimi nezvládneme naši kulturu obhájit? Mezi kulturami navíc nemusí vždy být jenom konkurenční boj. Často se odlišné kultury navzájem zajímavě doplňovaly. Nezapomínejme taky na to, že už Abraham opustil svou zemi a šel do země cizí. Bereme-li skutečně vážně naši tradici, pak musíme mít porozumění i pro uprchlíky.
Jak vzniklo v Diakonii to rozhodnutí, že poskytne uprchlíkům zázemí?
Pomoc uprchlíkům či cizincům, kteří se na našem území ocitli v nouzi, není pro Diakonii nic nového. Zaměstnanci našeho Střediska celostátních programů a služeb pracují s uprchlíky v detenčních zařízeních. Provozují také speciální azylový dům pro cizince, kteří se stali oběťmi vykořisťování na českém pracovním trhu. Pomáháme i jinak. Když jsem byl ještě ředitel střediska v Myslibořicích, ubytovali jsme tam nejprve rodinu uprchlíků z Kosova a potom z Afghánistánu. Je tedy samozřejmé, že nabízíme pomoc i nyní.
Nyní ale také zaznívají obavy, že se mezi uprchlíky mohou ukrývat teroristé vysílaní takzvaným Islámským státem. Neznamená to oproti dřívějšku riziko zvýšené?
Jako mnozí jiní jsem také viděl děsivé záběry poprav, které fanatici šíří do světa. Nemůžu říct, že bych se nebál. Pouhý strach je ale špatný rádce a když člověk zapojí rozum, ukáže se, že riziko je minimální. Kdyby teroristé cestovali společně s uprchlíky, neúměrně by riskovali. Existují přece daleko jednodušší způsoby, jak se jednotlivci mohou do Evropy dostat. Pro islámské fanatiky navíc nejsme přitažlivá země. Nemají se tu o koho opřít.
Ukazuje se ostatně, že nejsme přitažlivá země ani pro skutečné uprchlíky. Většinou se touží dostat dál na západ.
Přesně tak. Těch několik málo cizinců, kteří se u nás nakonec rozhodnou zůstat, bude pro naši zemi zajímavým obohacením.
V souvislosti s pomocí uprchlíkům bylo v médiích několikrát zmíněno ubytovací zařízení naší církve Sola Gratia. Co tam Diakonie chystá?
Sola Gratia poskytuje solidní ubytování v krásném prostředí. A bude to tak i nadále, co zodpovědnost za jeho provoz převezme Diakonie. Uvažovali jsme o tom, že některá pracovní místa potřebná k provozu hotelu by mohla sloužit jako podpůrná pro klienty Diakonie. Když se pak ukázala nutnost přijímat uprchlíky, shodli jsme se na tom, že by Sola Gratia mohla pro ně být vhodným místem. Lze tam ubytovat dvě či tři rodiny, maximálně dvanáct lidí, a dospělým nabídnout práci v péči o park, kuchyň nebo práci pokojských. Z naší strany jde ovšem jenom o nabídku. Nevíme, jestli ji někdo využije.
ptal se Adam Šůra