(ČB 6/2015) Ústecký seniorát je pro církev těžkou oblastí z řady důvodů. Z jeho území byli vyhnáni původní obyvatelé německého jazyka a církev zde žije v prostředí rozvrácených tradičních hodnot. Kdysi bohaté podřipské sbory se nevzpamatovaly z komunistické kolektivizace. Seniorátní sbor zde žije v ještě větší izolaci než kterýkoliv jiný.

Tři seniorátní střediska Diakonie v Krabčicích, Litoměřicích a v Mostě tak plní vedle svého základního poslání – sociální práce – i poslání bořit hradbu ghetta, do kterého se církev dostala. Hlavně proto, že nesměla dělat po desetiletí nic jiného než „uspokojovat náboženské potřeby věřících“.

První středisko Diakonie v Ústeckém seniorátu vzniklo r. 1991 obnovením Domova odpočinku ve stáří v Krabčicích. Domov na úpatí památné hory Říp leží obklopen rozlehlým parkem. Historie domova sahá až do poloviny 19. století, jak jsme psali již v minulém čísle. Jako druhé vzniklo středisko v Litoměřicích, založené roku 1992, které je dnes jedním z největších. Podporuje sociálně slabé a osoby se zdravotním postižením. Dnes středisko provozuje i chráněná pracoviště – čajovnu a restauraci Klobouk v Terezíně a dílny pro handicapované.

Litoměřický evangelický sbor, který vznikl po 2. světové válce, stál po Listopadu 89 před problémem, kde vzít prostředky na nutnou celkovou rekonstrukci zchátralého sborového domu z r. 1887. Pomohla idea nového kazatele i celého sboru začít konečně naplňovat nejvlastnější poslání církve, totiž sociální péči. Tato idea se zalíbila švýcarské evangelické nadaci HEKS, která pomohla s velikým finančním objemem a dům byl celkově rekonstruován s ohledem na zamýšlenou sociální práci. Nyní litoměřický sbor dokončuje novou zásadní rekonstrukci domu včetně instalace výtahu a výstavby podkrovních prostor pro práci Diakonie.

Mostecká Diakonie vznikla roku 2000 nejprve ve sborovém domě, o rok později byl otevřen Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v tísni. Středisko se zpočátku zaměřovalo více na humanitární globální projekty, zejména v osobě svého prvého vedoucího; od roku 2003 se přizpůsobilo změnou svého vedení většinovému poslání celé Diakonie a lidem v nepříznivé sociální situaci pomáhá nalézt uplatnění ve společnosti. Provozuje azylový dům, terénní sociální práci, dobrovolnické centrum a občanskou poradnu. Soustřeďuje se také na aktuální problematiku dluhového poradenství.

Diakonie se ukazuje být účinným misijním prostředkem církve i v tak těžkých oblastech, jako jsou Sudety.

Zdeněk Bárta