(ČB 6/2015) Už jste se někdy zamýšleli nad svými posledními přáními? Líbilo by se vám mít na místě svého posledního odpočinku strom? Lípu, dub či jabloň? Pod korunami památečních stromů se otvírá přívětivý prostor pro přírodní vývoj i lidské rozloučení a vzpomínky.
Přírodní pohřby, při kterých se lidé snaží být šetrní k přírodě, jsou relativně novým fenoménem. Jejich kolébkou je Británie devadesátých let. První ekologický hřbitov, kde se místo náhrobku začaly vysazovat stromy, zde vznikl v roce 1993, dnes je jich v Británii více než tři sta. První vlaštovky šetrného přístupu k pohřebnictví se začínají objevovat i u nás, na začátku června se v pražských Ďáblicích otevře Les vzpomínek – první český přírodní hřbitov, kde je možné uložit popel zemřelých ke kořenům stromů.
Neopakovatelná rozloučení pod širým nebem
Přírodní hřbitovy poskytují klidný prostor přírodnímu životu, zároveň jsou však prostorem pro důstojná a osobitá poslední rozloučení. Hlavní půvab ekologického pohřebnictví tak tkví v tom, že je šetrnější nejen k přírodě, ale také k umírajícím, zemřelým i pozůstalým. Zahraniční zkušenosti ukazují, že pohřbívání v přírodě napomáhá lidem zaujmout otevřenější a odpovědnější přístup k smrti. Představa, že člověk bude mít na místě svého posledního odpočinku zasazený strom, nám dovoluje vnímat smrt vlídněji. Pod korunami stromů se smrt již nejeví jako něco děsivého, ale jako součást lidského i přírodního života nesoucí své tajemství. Pro přírodní hřbitovy je tak typické, že si zde lidé rezervují své místo ještě za života. O svém pohřbu otevřeně přemýšlejí, mluví o něm s blízkými a případně společně vybírají i místo pohřbu nebo druh stromu. To ilustruje i přání paní Anežky, jedné z prvních návštěvnic Lesa vzpomínek: „Svůj památeční strom bychom si chtěli vybrat už nyní, abychom odlehčili starosti dětem, až přijde náš čas. Manžel je ornitolog, zřejmě tedy zvolíme třešeň ptačí.“
Poslední rozloučení pod korunami stromů pak nabývají různých podob. Přírodní hřbitovy jsou otevřeným duchovním prostorem, kde se při posledních rozloučeních setkávají lidé různých vyznání a způsobů života. Je možné zde uspořádat tradiční obřad vedený farářem či obřadníkem, ale je zde dán prostor také méně obvyklým formám rituálů rozloučení. Pozůstalí se na lesním hřbitově mohou například setkat při vzpomínkovém pikniku či místo nákladných květinových darů věnovat na památku zemřelého do lesa krmítko. V době, kdy stále více českých pozůstalých volí pro své blízké jen kremaci bez obřadu, je tak Les vzpomínek neobvyklým místem, které podněcuje k hledání vlastní cestu rozloučení a uctění památky zemřelých.
Blanka Dobešová, spolek Ke kořenům; foto Michal Jenčo
Více informací www.lesvzpominek.cz