(ČB 6/2015) Letošní synod byl hodně náročný – konalo se mnoho důležitých voleb a na pořadu bylo také schválení dalšího kroku na cestě církve k samofinancování jejího provozu. Nepřímo se tohoto velmi důležitého tématu týká také finanční podpora Diakonie ČCE, velkého poskytovatele sociálních služeb, jehož zřizovatelem ČCE je.
Minulý rok prošlo „kolečkem“ dotazování ve sborech a seniorátech několik materiálů, v nichž se objevovala také otázka, kolik procent z finančních náhrad (tak zvaných restitucí) by církev měla ponechat pro budoucí samofinancování provozu a kolik může darovat na diakonické a rozvojové projekty. Synodní rada s tímto průzkumem pracovala a na jeho základě vznikl pro synod tento návrh: na diakonické a rozvojové projekty darovat celkem 18,5 procenta z roční částky restitučních náhrad a tuto částku pak rozdělit mezi Diakonii ČCE a ČCE v poměru 30 procent ku 70 procentům. Jinými slovy – celá Diakonie by od svého zřizovatele dostala cca 4 miliony ročně, které by mohla využít dle vlastního uvážení.
Přetahovaná o procenta
Na synodu vystoupil proti tomuto návrhu ředitel Diakonie Petr Haška, který navrhl, aby ČCE byla k Diakonii poněkud štědřejší a částku na diakonické projekty rozdělila s Diakonií alespoň půl na půl – tedy 50 procent dát Diakonii na její projekty, 50 procent si ponechat pro projekty posuzované církví. Hovořil o tom, že Diakonie naléhavě potřebuje posílit fond, z nějž může střediskům poskytovat půjčky pro překlenutí období, v nichž čekají na přidělení dotací. I ostatní návrhy ve prospěch Diakonie byly dle mého pohledu poměrně střízlivé, podané s vědomím, jaká je situace a co si církev může a nemůže dovolit. Všechny návrhy byly také bezvýhradně podpořeny členy dozorčí rady Diakonie a podporu návrhům dala také výchovná komise synodu.
Jak to dopadlo? Synod všechny návrhy ze strany Diakonie odmítl a odsouhlasil původní návrh synodní rady. Církev si tedy celkově pro svou potřebu z náhrad nechá každoročně 94,6 %, Diakonii přenechá 5,4 %. O náhrady za roky 2013–2014 se s Diakonií nerozdělí vůbec. Pro úplnost je třeba dodat, že církev sice Diakonii poskytne ještě jiné finance, ty ale nebudou volné – jde o účelově vázané částky.
Poklady v nebi?
Osobně mě výsledky hlasování překvapily a zklamaly, ač nezbývá než principy demokratického rozhodování respektovat. Vím, že především v malých sborech panují velké obavy, jak se udrží, jak uživí svého faráře. Chápu, že není třeba podléhat tlaku veřejnosti a médií, aby „si církev financovala Diakonii z restitucí“. Mám ale přesto dojem, že v tomto rozhodnutí nás ochromil strach a malověrnost.
Chtěli bychom, aby naši členové odvážně zvýšili obětavost, ale jako církev to neumíme. Teologická hlediska se na synodu řešila v mnoha jiných ohledech (například co má obsahovat logo ČCE, aby o církvi sdělovalo to důležité), ale v tomto bodě se moc teologie neobjevilo. A tak si dovolím teologický pohled laika: během hlasování o jednotlivých návrzích se mi vybavoval verš z Lk 12,15 „Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má“. Možná tak zcela nadbytek nemáme, myslíme-li na budoucí potřebu samofinancování, ale život naší církve určitě není zajištěn tím, co si ze strachu a dobře spočítané ponecháme v truhlicích či v investičních fondech, zaniknout můžeme i tak. Mám dojem, že bychom měli být alespoň trochu odvážnější a pouštět svůj chléb po vodě, snad střízlivě a s rozvahou dobrého hospodáře, ale s živou důvěrou v Pána církve.
Jana Šarounová, synodálka (redakčně kráceno)