(ČB 5/2015) V tomto čísle se budeme věnovat vůbec prvnímu diakonickému dílu v naší církvi, které vzniklo právě na území Ústeckého seniorátu. Toto dílo je těsně spjato s osobou evangelického faráře Václava Šubrta, který byl povolán do Krabčic v roce 1862.
Slavnostní bohoslužby 1. 11. 1864 v krabčickém sboru zahájily činnost opatrovny pro děti pracujících sedláků. Toto datum je možné považovat za symbolické položení základů pro činnost budoucí Diakonie. Zpočátku měla opatrovna sloužit pouze po čas žní, postupně se však její činnost rozšířila na celý rok. Nacházela se v budově dřívějšího evangelického kostela, kde se k pohoršení evangelíků do založení opatrovny provozoval hostinec s tančírnou. Objekt církev vykoupila zpět.
V době svého začátku bylo v opatrovně 35 žáků, z nichž čtyři byli mladší šesti let. Postupem času získávaly stále větší převahu dívky, a to z blízkého i vzdálenějšího okolí, které navštěvovaly místní církevní školu. Se záměrem spojit domácí řád opatrovny se školním vyučováním se sbor rozhodl vybudovat v Krabčicích vlastní školu.
1. listopadu 1866 byla škola otevřena v budově opatrovny, která ještě několik let fungovala souběžně se školou, než zanikla. Zanedlouho bylo potřeba vybudovat novou vhodnější budovu. A tak byla roku 1869 postavena budova tzv. starého ústavu.
Avšak i tato budova přestala svou kapacitou po čase stačit, a tak se začala na jaře roku 1875 budovat mezi Krabčicemi a Rovným budova nová. Dokončena byla za neuvěřitelných osm měsíců, placena především americkou misií, která ve prospěch Krabčického ústavu pořádala v USA sbírky. Počet chovanek do Šubrtovy smrti v roce 1885 byl 400, do roku 1897 však vzrostl na 700. Ústav byl poprvé uzavřen po vypuknutí první světové války. Mezi válkami sloužil svému původnímu účelu. Po vpádu nacistů se na čas přeměnil na gymnázium pro berlínské studentky.
Po válce se církev rozhodla přebudovat zchátralé budovy ústavu na Domov odpočinku ve stáří. Domov byl slavnostně opraven a otevřen v roce 1952; v roce 1959 byl však církvi odebrán. Po Listopadu 89, v roce 1991, se krabčický Domov vrátil zpět do rukou církve a její Diakonie. A tak krabčická Diakonie buduje Domov – prostě a jednoduše Domov se všemi přívlastky, tak jak bychom rádi takový Domov vnímali. Domov, kde je radost být, kde nejste sami, kde se můžete spolehnout na adekvátní pomoc, kde personál nechodí v soucitných pózách, ale přijímá tuto životní etapu jako součást života. A navíc – Domov leží obklopen rozlehlým parkem na úpatí památné hory Říp.
Zdeněk Bárta