(ČB 4/2015) Pelikán u nás jen tak volně nežije. Anežka ho viděla, když byla na jihu u moře. Teď nedávno se s ním potkala v ZOO.
Nepíchne se tím zobákem? Vždyť je tak ostrý a dlouhý a pelikán si s ním šermuje blízko břicha. Má na něm krev! Určitě se zranil!
Pelikán dojde k mláděti, strčí svůj zobák do jeho a něco z něj vypadne.
Co to dělá? ptá se Anežka.
Krmí mládě. Nalovil ryby, uložil je do vaku na krku, trochu je natrávil a teď dává jíst svému pelikáněti. Od těch ryb je tam i trochu krve.
Já už myslela, že je krmí svojí krví, oddechne si Anežka.
Dřív si to tak lidi mysleli. O pelikánovi se vyprávějí různé legendy a bajky.
Vypráví se o jedné zemi, kde byl hrozný hlad. Hladověli lidi, hlad měla zvířata. Žil tam taky jeden pelikán. I ten měl hrozný hlad. Jeho mláďata byla den ode dne slabší. Pelikán jim neměl co dát. Už se na to nemohl dívat. Zobákem udělal díru do svého hrudníku, nabral krev a dal mláďatům. Malí pelikáni dostali každý den trochu krve a tu strašnou dobu hladu přežili. Jen ten starý pelikán, když hlad skončil, byl zesláblý a vysílený. Zemřel. Rozdal se. 
To je trochu smutný příběh, přemýšlí Anežka. Nevím, jestli bych to dokázala…
Pelikán je někdy zobrazen v kostelích. Znázorňuje, že se Pán Ježíš obětoval. Dal svoji krev. Symbol pelikána je třeba v katedrále sv. Víta. A taky nad kazatelnou tolerančního kostela v Libiši. V kostele v Libiši sedával v lavici pod kazatelnou taky Jan Palach. Možná se díval na ten obraz pelikána zrovna v neděli před tím, než se upálil.
A ten pelikán opravdu dává mláďatům svoji krev?
Nedává. Dává jim natrávené rybičky, které uloví a má je ve vaku pod zobákem.
A to, že je Pán Ježíš jako pelikán, je v Bibli?
Ne. Tak to lidi začali znázorňovat až později. Právě proto, že pelikána pozorovali a mysleli si, že živí mláďata svou krví. Ale v Bibli se o pelikánovi píše. Je tam známkou pusté, zničené země, obrazem opuštěnosti. Když se žalmista cítí sám, řekne, že si připadá jako pelikán v poušti.

Lenka Ridzoňová