(ČB 7+8/2014) Jak vypadá práce sborového kantora, co všechno má na starosti a co ho těší, na to jsem se zeptala Petra Běťáka, který se stal historicky prvním sborovým kantorem. Petr Běťák působí ve farním sboru Střítež nad Bečvou.

 Nedávno jste byl povolán do kantorské služby. Jak na tu slavnostní událost vzpomínáte?
Bylo to hezké. Hlavně proto, že jsem povolání do služby mohl v tu chvíli sdílet se svými bývalými spolužáky ze SCHEA (Seminář církevní hudby Evangelické akademie) a zároveň se střítežským sborem. A to díky tomu, že se v daném termínu v našem sboru zrovna setkal Spolek evangelických církevních hudebníků (SECH), do kterého mohou patřit absolventi SCHEA, takže mé povolání do služby jsme do programu operativně zařadili.

Co všechno z hudební oblasti máte ve sboru na starost?
Doprovázím při bohoslužbách, kde se ale pravidelně střídám s dalším varhaníkem. Poslední dobou se snažím s celým shromážděním nacvičovat jednu až dvě písně z kancionálu asi 15 minut před začátkem bohoslužeb. Věřím, že výsledný efekt je lepší než bez nácviku a také se učíme písně, které se moc neznají, a byla by škoda je zahodit. No a do třetice pracuji s naším malým pěveckým sborečkem na nácviku vícehlasých skladeb.
Je vám bližší sedět za varhanami a doprovázet při bohoslužbách, nebo držet taktovku a vést pěvecký sbor?
Dříve mi bylo milejší sedět za varhanami, ale poslední dobou mám čím dál větší radost z toho, když se nám povede nějaká sborová píseň.

Jak často se s pěveckým sborem scházíte, při jakých příležitostech zpíváte a jaký vybíráte repertoár?
Trvalé bydliště mám zatím v Brně, kde také pracuji. Do Stříteže nad Bečvou je to z Brna asi 160 km, takže jezdím na víkendy. Neděle je pak pro mě tedy pracovním dnem, ale v jiném smyslu než den všední. Ráno se připravuji ještě tak hodinu před bohoslužbami. Písně dostávám od faráře už v pátek nebo nejpozději v sobotu, abych se mohl dobře připravit. Při bohoslužbách zpravidla doprovázím a po bohoslužbách máme nácvik s pěveckým sborem. Schází se nás tak sedm až deset a zpíváme většinou jen při svátcích. Repertoár vybírám tak, abychom jednak byli schopni písničku zazpívat, za druhé aby to zpěváky bavilo a za třetí abychom střídali žánry.

Letos o velikonocích jste tedy zpívali?
Ano, zpívali jsme dvě skladby, jedna z nich bylo zpívané „Halelujah“ převzaté dokonce z pravoslavné liturgie.

Spolupracujete jako sborový kantor s farářem sboru?
Určitě ano. Mám štěstí, že náš farář Josef Hurta je také muzikant a že je velmi otevřený, což pomáhá při společné přípravě bohoslužeb.

Co vám dalo studium SCHEA? Změnil se nějak váš vztah k hudbě?
Zjistil jsem, jak jsem omezený. Na druhou stranu jsem se naučil rozpoznat krásu církevní hudby, kterou jsem si dřív tolik neuvědomoval.

A jaké byly vaše hudební začátky? Kdo vás k hudbě přivedl a kdo ovlivnil?
Můj otec absolvoval základní uměleckou školu, obor klavír. Sám dělal léta varhaníka a myslím, že má daleko lepší hudební sluch než já. Mě na ZUŠ nevzali, tak jsem alespoň docházel na soukromé hodiny klavíru.

Těší vás práce sborového kantora?
Zatím ano. Mám rád, když si lidé všimnou, že se při bohoslužbách zpívá nebo hraje trochu jinak, než byli zvyklí, a že se jim to dokonce líbí.

Jakou máte rád hudbu?
Vážnou hudbu jsem měl rád už od útlého věku, ale pouze některé autory a jen některé skladby. To se ale od té doby hodně posunulo. Samozřejmě nejvíc jsem poslouchal legendární kapely jako je Beatles nebo Queen. V dospělosti jsem si zamiloval cimbálovku. To je moje srdeční záležitost. Jinak poslouchám vše možné od undergroundu, blues, rock přes folk, etno, bluegrass. No a nejraději zpívám ve vinném sklípku lidovky.

Ptala se Romana Čunderlíková