(ČB 5/2014)

Jana Nechutová, filoložka a vysokoškolská pedagožka
Jsem z lidí, kteří si po starých časech nestýskají, dokonce o sobě říkávám, že trpím mírnou neofilií (mám ráda nové situace, možná, což je ovšem nepatřičné, i nové věci). Pokud se mi po něčem stýská, tak snad jen po tom, že jsem za „starých dobrých časů“ byla mladá. A také že znalost jazyka mého milovaného oboru (latina) kdysi, ještě dřív, patřívala k lepšímu vzdělání. To je škoda, ne?

Jindřich Halama, děkan ETF UK
Stýskává se mi po lidech, kteří už tu nejsou.

Zdenka Pagáčová, kurátorka českého sboru v Bjeliševci, Chorvatsko
Nejvíc mi chybí společenský život. Nebyla televize, počítač, tak jsme se mohli víc družiti a věnovat svým příbuzným a bližním.

Iva Benešová, někdejší tisková mluvčí
Ze „starých dobrých časů“? Snad po levném vstupném do galerií a na kulturu vůbec. Ve společnosti pak mně chybí radost z maličkostí, z úžasu nad hvězdami.

Lia Ryšavá, učitelka
Po „starých dobrých časech“ se mi nestýská. Ano, rodinným a sborovým životem jsme žili naplno, vážila jsem si a vážím si hodnot, které jej určovaly. Ale obklopovala nás doba nejistoty, dvojakosti a lživé ideologie. Tak po těchto časech se mi opravdu nestýská a děkuji Pánu Bohu, že jsou za námi.

Ivan Binar, spisovatel
Uplynulé mládí se vrátit nemůže, nestýská se mi po ničem.

Jan Chroust, farmář a kurátor
Ani bych neřekl, že bych z minulé společnosti něco postrádal. A na té současné mi hodně vadí, že pojem rodina jako základ společnosti ztrácí na významu a lumpům a darebákům  procházejí jejich činy docela v klidu.

Marta Kellerová, výtvarnice
Snad akorát po mládí, ve kterém jsme měli přistřižená křídla a ve stáří už nám moc nedorostla, a teď si říkáme, co všechno bychom bývali mohli, kdyby…

Pavel Hlaváč, farář
Že by ty staré časy byly dobrými časy, se mi moc nezdá. Raději bych ty dobré časy, ač se to též nezdá, viděl před sebou. Stýská se mi po solidaritě a obětavosti – kterých možná bylo více než dnes.

Jan Keřkovský, farář a senior
Asi se mi tak moc nestýská. Leda snad po tom, že jsem byl výrazně mladší než dnes a dělal jsem si krásné iluze, co všechno v životě stihnu a zvládnu. Těšil jsem se, až komunistický režim s tou svou nablblou ideologií vezme za své a když to přišlo, prožíval jsem popřevratovou euforii v centru dění malého městečka a jednoho okresu. A vlastně: stýská se mi po pár skvělých lidech, kteří tehdy ještě žili, a já se s nimi mohl setkat.

Petr Bísek, 1990–2010 vydavatel Amerických listů v New Yorku
Narodil jsem se během druhé světové války. Vyrůstal jsem v tradičním reformovaném evangelickém prostředí. Navzdory totalitě a především díky našim rodičům, díky bratru faráři Timoteovi Pokornému, díky Kájovi Trusinovi a jeho vrstevníkům to bylo pěkné mládí. Rád jsem chodil do sdružení mládeže v branickém kostele, v neděli večer k Martinu ve zdi, celý rok jsem se těšil na letní brigády… Ano, stýská se mně po době mládí.

DaZ