(ČB 5/2014) Motto: „Káva po bohoslužbách byla dost slabá, já nevím, že ti evangelíci nejsou schopni uvařit pořádné kafe. A přesto funguje návykově.“
Já piji evangelické kafe se starostou, advokátem,uklízečkou, učitelkou, s elektrikářem, farářem, truhlářem, statikem, zdravotní sestrou a mnohými dalšími. Všichni dohromady bychom mohli z fleku odložit pěknou hromádku nectností. Takže bychom si tu svou nedokonalou víru se všemi chybami navrch mohli hezky zabalit, zamknout kostel a jít domů pustit si seriál.
Jenže mně se na těch normálních lidech ze sboru líbí, že na to většinou nekašlou. Své chyby vnímají. A nekašlou ani na druhé, když potřebují odněkud vyzvednout své děti, když se stěhují, rozvádějí, hledají práci, stárnou a umírají. Počítají s tím, že se život nedá spočítat, že být je víc než mít, že existuje ještě něco nad stranami, vládami, a dokonce i nad vlastním egem. Že by do toho kafe něco dávali?
Jitka Jandová Stehnová, Kateřinice