(ČB 2/2014) Skotský žalm. „The Lord´s my light and saving health“, tak začíná píseň ve skotském žaltáři z roku 1929, kterou Eliška Baťová krásně přeložila do češtiny. Jde o volnější přebásnění 27. žalmu, který je ve znamení velkého povzbuzení a neochvějné důvěry v Hospodina. Rétorika žalmového textu je v písni transformována do slov vděčnosti, ujištění a odhodlání jít s Bohem, který je ochráncem a osvoboditelem. Píseň není postavena na principu doslovného přebásnění biblických slov (jen proto, aby se slova rýmovala), ale stává se autentickou odpovědí, reakcí na biblickou zvěst, kterou vyslovuje poučený posluchač slova Božího. Svým subjektivním tónem připomíná jinou známou píseň, která pramení ze stejného žalmu: Pán Bůh je síla má.

Důvěra v Hospodina
Žalm se zabývá jedním ze základních problémů člověka na této zemi: zápasem se zlem. Martin Luther tvrdil, že zde žalmista vystupuje ve dvojí roli v tom smyslu, že zápasí sám se sebou. Žalmistovi nepřátelé nejsou nějaké vnější síly, jsou v jeho nitru. Vnitřní „zlovolníci“ jsou synonymem pro všechno, co nám zatemňuje zrak víry, co v nás budí strach. Aby člověk strach překonal, musí odněkud nabrat sílu. Odkud ji brát? Třeba z nějakého setkání, kde jsme prožili Boží působení. „Hospodin je světlo mé a moje spása,“ říká úvodní verš tohoto žalmu. Slovo „spása“ tu není použito v kontextu věčnosti, ale jako pojem pro vysvobození od strachu. Jde o poselství, které je pro žalmy příznačné. Probouzení důvěry v Hospodina. Funkce tohoto i mnohých dalších žalmů spočívá právě v tom, že v nás důvěru v Hospodina probouzí. Důvěra, jak říká Pavel Filipi, není nějaká doživotní imunita, kterou by člověk nemusel obnovovat; je třeba o ni znovu a znovu prosit. V tomto procesu „čekání na Hospodina“ mohou duchovní písně sehrávat významnou roli.

Novost písně
Je všechno, co je současné, také nové? Nebo je všechno, co je nové, vždy současné? Nové nemusí znamenat nebývalé. Nové může také znamenat nově prožité. Píseň, jejíž nápěv je starý již mnoho let, je nová především proto, že na jejím počátku byl impuls, který souvisí s obnovou důvěry v Hospodina. Novost písně tolik nesouvisí s razítkem roku jejího vzniku. Jde o jiný typ zboží, o jinou psychologickou, kulturní i teologickou kategorii! Nová píseň bývá i dobrá píseň. Taková píseň má svou kvalitou zpěváka přitahovat – aby si ji po jejím předzpívání chtěl zase někdy někde, ať už sám nebo s někým, zazpívat. Kéž by i tato nová píseň zakořenila v životě církve! Šance má veliké, jednak kvůli nápěvné melodii „Ballerma“, zharmonizované Robertem Simpsonem, kterou přinesl na britské ostrovy François-Hippolyte Barthélémon, a také proto, že nabízí tóny neotřesitelné důvěry v Hospodina. V novém zpěvníku bude tato píseň vytištěna čtyřhlasně. Tak jsme ji zpívali na podzimním kurzu v Sola gratia. Po jejím přezpívání prožil každý účastník kurzu její hloubku a sílu.

Ladislav Moravetz

Eliška Baťová (nar. 1982) je hymnoložka, flétnistka, učitelka, sbormistryně a autorka písňových textů. Na připravovaném církevním zpěvníku pracuje jako hymnologická pracovnice a hudební korektorka.

François-Hippolyte Barthélémon (1741–1808) byl hudební skladatel, houslista, vedoucí orchestru, pedagog, autor a upravovatel písňových melodií.