(ČB 1/2014) Jak představit Brněnský seniorát někomu, kdo tu nikdy nebyl? A co o něm napsat, aby si to s chutí přečetl i ten, kdo tu žije trvale? Čím je vlastně tento seniorát pro mě? Pokusím se tedy na tyto otázky pamatovat při následujícím toulání tímto seniorátem.

Předně, Brněnský seniorát není jen Brno. Líbí se mi rozmanitost prostředí, která určitě zdejší sbory hodně ovlivňuje. Z kulturního a průmyslového centra v Brně je to kousek mezi vinohrady, tak typické pro jih Moravy. Není ale daleko ani do lesů a luk Vysočiny kolem Vírské přehrady nebo třeba do údolí Svitavy. Zajímavá a pestrá krajina zde od nepaměti formuje i zajímavou a pestrou společnost, která se zase promítá do charakteristiky zdejších sborů. Stopy v našich sborech také zanechala řada osobností církevního, kulturního i politického života. Patřil mezi ně například i náš první prezident T. G. Masaryk. V Brněnském seniorátu pracovala spousta něčím výjimečných farářů i laiků. O historii ale psát nebudu. Když se rozhlédnu po našem seniorátu dnes, vidím kolem sebe tolik lidí, kteří se podílejí na přípravě různých aktivit, přesahujících zdi kostelů a modliteben, že bude těžké to vtěsnat do jednoho článku.

Seniorátní setkání
Začnu událostmi seniorátními. Především mám na mysli presbyterní konference a seniorátní rodinné neděle. Věnujeme se otázkám, které jsou stále aktuální a většinu z nás zajímají, jako jsou financování církve, budování sboru, misie, fundamentalismus, ale i některá témata biblická. Pro mne jsou tato setkání přitažlivá i tím, že se potkám s lidmi z druhých sborů. Nemám osobní zkušenost s tím, co pořádá mládež, ale z ohlasů, které se ke mně dostávají, je zřejmé, že se na svých školkách snaží o velmi hodnotné programy. Organizátory by samozřejmě potěšilo, kdyby byl o vše zájem ještě větší. Rozumím ale tomu, že zaměstnaní lidé nebo studenti chtějí někdy svůj volný čas věnovat také rodině, odpočinku a taky jiným povinnostem. Presbyterní konference tradičně organizujeme v Brně, abychom však lidi přiměli navštívit i další sbory seniorátu, záměrně ta další setkání pořádáme právě v nich.

Máme velmi dobrou zkušenost s programem i návštěvností u vzdělávacího kurzu pro zájemce o ordinaci presbyterů. Tohoto kurzu se třetím rokem účastní pravidelně přes dvacet posluchačů s velkým podílem mladých. Zcela jistě to je jednou z podniků, kterým se v seniorátu můžeme chlubit. Přednáší tu především naši kazatelé, ale řadu témat nám zpracovali i hosté. Naprostá většina lekcí byla připravena a přednesena velmi zajímavě a fundovaně, což mohu potvrdit sám, protože se jako posluchač účastním.

Nešpory, Desert a Dvorek
Jako člen Husovického sboru bych také rád zmínil tři méně obvyklé druhy bohoslužeb: Již 11 sezón se podílíme na organizaci hudebních nešpor v brněnském Červeném kostele; výtěžek z dobrovolného vstupného je určen vždy pro neziskovou organizaci. Nešpory si za léta již našly své návštěvníky, kteří penězi pomohli několika střediskům Diakonie, Naději, Hospici svaté Anežky, ale také česko-slovenské nemocnici v Ugandě.

Jiný umělecký žánr nabízejí bohoslužby v klubu Desert. Jedná se doslova o undergroundové bohoslužby v suterénních prostorách klubu v centru města. Náš farář si k nim zve hosty, kteří mají co říct mladým lidem; i hudební doprovod je volen s ohledem na neformálnost prostředí.
Spojením kultury s bohoslužbami je také festival Husovický dvorek, který pořádáme v jarních měsících již od roku 2000. Po bohoslužbách je na dvorku sborového domu vernisáž výstavy děl některého méně či více známého umělce a pak i divadelní představení nebo koncert. Často je program věnován dětem.

Diakonie, Evangelická akademie, Blažkov a další
Ale nežijeme jen kulturou. Myslím, že se můžeme pyšnit činností obou našich středisek Diakonie – v Kloboukách i v Brně, kde se služby neustále rozšiřují. Poslední Bienále pro Diakonii, které se konalo na podzim v Brně, bylo hodnoceno velmi dobře. V Brně také působí dvě školy Evangelické akademie.
V řadě sborů se konají různé Kavárničky a Kruhy s rozhovory pro všechny generace. Sbory se již tradičně otevírají veřejnosti při Noci kostelů a někde i v kurzech Alfa. Líbí se mi také ekumenicky otevřená modlitební setkávání Taizé. Za zmínku stojí rekreační pobyty sborů

a letní tábory pro děti, které se odehrávají často na Blažkově, a velmi je dnes také rozšířeno jezdit s mládeží i s dětmi na vodu.

Ze stavebních záležitostí, které přesahují finanční možnosti seniorátu, zmiňuji již realizovanou rekonstrukci obou věží kostela ve Vanovicích a připravovanou stavbu chráněného bydlení v Nosislavi.
Nedá se tu napsat o všem. Ti, o jejichž práci jsem se nezmínil, mi snad odpustí. Doufám, že se mi podařilo představit alespoň trochu z toho, čím žijeme a co mi jako seniorátnímu kurátorovi přináší radost.

Vladimír Zikmund (foto autor a Benjamín Skála)