Český bratr 11/2013.

Vilibald Tomas (1965) je vyučený zámečník. Pracoval u Českých drah a kopáním hrobů si přivydělával v Šilheřovicích na Hlučínsku, kde žije. V nedaleké obci Ludgeřovice je výstavný katolický kostel a kolem něj spádový hřbitov pro tři velké obce. Před patnácti lety se pan Tomas stal správcem tohoto hřbitova na plný úvazek a kopání hrobů je součástí jeho práce.

Jak dlouho pracujete jako hrobník?
S touto profesí jsem začal hned po převratu v roce 1990. Chodil jsem do práce, ale protože u nás ve vesnici neměl kdo kopat hroby, zkusil jsem to. Říkal jsem si, že bych u toho i zůstal, když mi to půjde. A zjistil jsem, že mi taková práce žádný problém nedělá. Byla dobře placená a dělal jsem ji bokem na přivýdělek.

Co jste dělal předtím?
Vyučil jsem se zámečníkem a do roku 1997 jsem pracoval u Českých drah. Pak jsem dostal nabídku z Ludgeřovic, to je tady na Hlučínsku největší farnost, abych šel kopat hroby a byl správcem celého hřbitova. To už by nešlo dělat jen tak bokem. Tak jsem s Českými drahami rozvázal pracovní poměr a šel na plný úvazek sem. Už je to patnáct let. Správcování je stálý pracovní poměr, plat mám od obce a výkopy hrobů jsou od kusu, to platí pozůstalí.

Asi si vás vyhlédli, protože se dozvěděli, že to v Šilheřovicích děláte dobře, ne?
Hrobníků je všeobecně málo, tak se o mně snadno dozvěděli. Je to práce fyzicky náročná, každý ji nemůže dělat. Kopu tady v Ludgeřovicích a když je potřeba, tak ještě na čtyřech vesnických hřbitovech v okolí. U nás je asi 2600 hrobů.

Jak dlouho vykopání hrobu trvá?
Čistý výkop tak čtyři hodiny. Na přípravu, která zahrnuje bednění, odvezení horní vrstvy hlíny, odsunutí desek, pokud tam jsou, a ozdobení vykopané hlíny chvojím musíme počítat asi další tři hodiny. Dále se musí připravit náčiní a popruhy na spuštění rakve a další věci. Většinou si přípravu hrobu rozvrhnu do dvou dnů, protože mám ještě jinou práci, kterou musím udělat. Před obřadem pak dozdobím okolí, donesu věnce a nádoby s vodou na květiny. A když hlína klesne, to je tak zhruba za šest týdnů až dva měsíce, přidá se zbytek hlíny a hrob se upraví, zasadí se květiny nebo se opět zakryje deskou. O to se už starají pozůstalí.

Je výkop v odlišných koutech hřbitova různě namáhavý?
To ano. Někde je půda těžká, mokrá, jílovitá. Jinde písčitá, pod stromy taková jakoby načechraná, sušší, lehčí. Hezkou hlínu shora odvážím pryč a na konečnou úpravu ji zase vrátím. Aby na hrobě hezky rostly kytky.

Co v zimě, když mrzne?
Když nasněží a pak přijde mráz, zem pod sněhem moc zmrzlá není. To se kope docela dobře. Když je holomráz nebo je mokro a najednou zamrzne, je to horší. Zem je jako beton. Pak nejde ani kopat krumpáčem ani klíny rozbíjet a přijde na řadu sbíječka. Naposledy jsem takto kopal před dvěma lety. Ale takový nepříjemný mráz nebývá příliš často. Jednou za pár let.

Jak je to s opakovaným ukládáním do jednoho hrobu?
Tady u nás je tlecí doba patnáct let. Až potom se může hrob znovu otevřít. Běžná praxe je, že se kopou prohloubené hroby, aby se vešly dvě truhly nad sebe. Horní místo se pak samozřejmě může použít dřív, třeba hned. A pak se musí počkat těch předepsaných patnáct let. Problém je taky se spodní vodou. Kde je mokro a jíl, tam všechno trvá déle. Stromy dělají v tomto ohledu výbornou službu, zvláště listnaté. Vysušují svým výparem zem. Tady v Ludgeřovicích máme patnáct lip a pod nimi jsou nejlepší hroby. Ze stromů sice padá listí a dělá to marast, který se musí uklízet, ale pijou vodu.

Mívají pozůstalí nějaké zvláštní požadavky?
Ani ne. Většinou se na všem domluvíme snadno. Spíš mně pomůžou, když je na hrobě těžká plotna, někdy musíme pozvat na pomoc ještě kameníka. Deska se musí odsunout, opatrně někde opřít, aby se zase mohla dát zpátky. S takovou žulovou deskou z dvojhrobu mají co dělat čtyři chlapi.

Jaké jsou vaše další povinnosti?
Mám povinnosti správcovské, což jsou takové zahradnické práce. Zametání chodníků, pletí záhonů, na podzim hrabání listí, v létě sekání trávy. Dále musím čistit cestičky mezi hroby a vidíte, že jsou dost úzké, že jsou hroby těsně vedle sebe. To se dělá docela špatně.

Setkáváte se s vandalismem, s krádežemi?
Tady v Ludgeřovicích je hřbitov uprostřed obce, je velký, chodí sem hodně lidí, protože to mají cestou do obchodu nebo k doktorovi. Na jednu stranu je o hroby hezky postaráno, jsou upravené a čisté, na druhou stranu se tu občas krade, protože je to v centru a u silnice. Zmizí kytka, váza nebo věnec. Na hřbitovech, které jsou za obcí někde v kopci se nekrade, protože o nich nikdo kromě místních neví. S vandalismem se u nás nesetkávám, to ne.

Účastníte se pohřbů?
Ano. V kostele bývá mše za zemřelého a pak jde průvod k hrobu. Ten vedu já k místu, kde je ten vykopaný hrob, za mnou jde farář, ministranti, trégři (co nesou rakev) a pozůstalí. Zatímco má farář poslední rozloučení, trégři nachystají popruhy a trámky, my říkáme klacky, ke spuštění rakve. Jsou to většinou chlapi od pohřební služby, někdy hasiči nebo horníci v uniformách, když se pohřbívá jejich kamarád nebo příbuzný.

Bývají tu také pohřby bez obřadu, bez faráře?
U nás ne. To bývá možná ve městech. Jen dvakrát jsem od roku 1998 na tomhle hřbitově zažil, že pohřbívali jehovisté. Ti měli svého kazatele a místo mše jenom pobožnost.

Dokážete spočítat, kolika lidem jste už posloužil vykopáním místa posledního odpočinku?
To mám spočítané, protože kopu na živnost a odvádím z toho daně! V Ludgeřovicích kopu zhruba 60 hrobů za rok, v Šilheřovicích asi 18, v Hatích a Darkovicích tak 30 ročně. Dohromady přes sto pohřbů za rok. A naplno to dělám patnáct let. V Darkovicích mám jednoho pomocníka, který vypomůže, když se sejde víc pohřbů v jeden den.

Jste věřící? Chodíte do kostela?
Jsem věřící, katolického vyznání. Do kostela chodím každou neděli.

Když pohřbíme člověka, tělo se časem rozloží, splyne s přírodou. Co se stane s jeho duší?
Duše tělo opustí a jde nahoru. Tam navrchu čeká na Boží soud. Za skutky, které člověk činil tady na zemi.

Máte rád svou práci?
Mám. Našel jsem v ní kus romantiky a je to poměrně svobodné povolání. Žádné nástupy, žádné píchačky jako v továrně. Zodpovídám za údržbu hřbitovů a kopání hrobů – ale udělej si to, kdy chceš, hlavně, aby bylo vše včas a v pořádku hotové. Když se něco nepovede, zase to odskáču jenom já. Za komunistů to byla práce velice nepopulární, pozůstalí byli rádi, že někoho vůbec sehnali. Nedodržovaly se normy, takže hroby byly natlačeny k sobě, všelijak nedobře vykopané; s tím dědictvím se stále peru. V poslední době přibývá pohřbů bez obřadu. Podle mě to není dobře, i když je to míň starostí a je to i levnější. Myslím, že tento trend bude pokračovat, protože zrušili pohřebné, což bylo aspoň na rakev. Na druhou stranu – když mluvím s kolegy zámečníky nebo s horníky, všichni se teď bojí, že přijdou o práci. V mém oboru se o budoucnost nebojím. Myslím, že hrobník je jedna z nejjistějších profesí.

Máte nějaké osobní či profesní přání do budoucna?
Myslím, že se teď nacházím na vrcholu své kopáčské kariéry. Mám pod sebou pět hřbitovů, problematiku dobře znám. Tak snad aby se mi vyhýbaly zdravotní problémy a abych se dočkal bez úhony důchodu. To znamená, aby mi ještě zhruba patnáct let vydrželo dobré zdraví. Za to se taky vždycky rád pomodlím k Pánu Bohu, aby mi zdraví požehnal a abych mohl svou práci dobře dokončit.

Ptala se Daniela Ženatá