Český bratr 4/2013.

Drobná žena s šátkem na hlavě a laskavýma očima. Ačkoli žije od nás na dva tisíce kilometrů daleko, je v naší církvi dobře známá. Pravidelně se účastní farářských kurzů, bývá na synodech, krajanských akcích, navštěvuje dceru Olgu v Praze. V dubnu se dožívá sedmdesáti let.

Marie Provazníková se narodila 9. dubna 1943 českým rodičům ve vesnici Veselynivka na Ukrajině. Doma se mluvilo česky. Rané dětství bylo poznamenané válkou a bídou po ní. Jak ale Marie vzpomíná, přece se měli doma trochu líp než v rodinách, kde byla kupa dětí. Byly se sestrou, o mnoho let mladší, jen dvě. Od čtrnácti let pracovala v kolchozu na poli. V roce 1962 se vdala, měla pět dětí. V éře rozvoje socialismu bylo běžné, že ženy šly brzo po porodu zase pracovat, děti byly v jeslích a maminkám je vozili na kojení na pole. Později pracovala u krav asi třicet let, až do odchodu do důchodu. V roce 1992 Marie ovdověla a zůstala na všechno sama. Starší děti už stály na vlastních nohou, nejmladší dceři bylo čtrnáct.

Po dlouhých letech stalinských zákazů, kdy Češi nesměli mít českou školu a nemohli se shromažďovat, nastal po perestrojce a rozpadu Sovětského svazu svobodnější čas. V roce 1995 se začali ve vesnici scházet. Nejdřív u tetičky Sedláčkové, pak u Provazníků v domku ve dvoře. Začala doba častých návštěv sester a bratří z naší církve, své ovoce nesla práce potulného kazatele Petra Brodského a našich mladých farářů, kteří v Bohemce a pak i Veselynivce působili. O tři roky později, roku 1998 byl registrován na úřadech Nezávislý evangelický bratrský sbor na Ukrajině a v roce 1999 byla jeho presbyterka, mluvčí a neúnavná organizátorka ordinována synodním seniorem Pavlem Smetanou kazatelkou sboru. Mezitím sbor zakoupil budovu bývalého magazínu (obchodu) a postupně se podařilo vybudovat „shromáždění“, útulný kostelík a sborový dům v jednom, s podkrovím k přespání, zvoničkou, menší a větší shromažďovací prostorou. U všeho Marie byla, neúnavně jezdila vyřizovat dokumenty, organizovala, přikládala ruku k dílu, kde bylo třeba.

Ke všem starostem přibyly ještě rodinné, když zemřela Nina, jedna z Mariiných dcer, a zůstaly po ní tři malé děti. Největší díl péče a zodpovědnosti za jejich výchovu vzala na svá bedra babička Marie.

Mnoho přijíždějících Čechů zakusilo pohostinství Mariiny domácnosti. Petr Brodský by snad ani jinde než u Provazníků na verandě neusnul. Přijati jsou vždy studenti, kteří o prázdninách jezdí učit místní děti češtinu i početné skupiny přijíždějící při různých příležitostech. Marie má významné slovo nejen jako kazatelka evangelického sboru, ale i jako přirozená autorita ve vesnici. Za svou práci a nasazení udělila synodní rada Marii Provazníkové medaili vděčnosti, kterou jí slavnostně předala u příležitosti jejích sedmdesátin. Nechť Pán Bůh střeží další kroky této vzácné ženy a ochraňuje ji.

Daniela Ženatá