Český bratr 3/2013.

V novoroční den rozjímali jsme o slovích v Zjevení sv. Jana kap. 5, v. 2: „Kdo jest hoden otevřiti tu knihu a zrušiti pečeti jeji?“ I nemohl z nás žádný otevřiti te knihy, ani pohleděti do ní. Byliť jsme smutní nemohouce zvěděti napřed co nás v životě vůbec v církevním pak zvláště běžícím rokem potká, a co nám zakusiti bude nutno.

Smutek náš nebyl planý ani lichý; nebo po nemnohém přemítání v té tajemné knize nalezli jsme co nás překvapilo a zarmoutilo. Nebo již dne 25-ho ledna podal pan učitel Josef Kadlec písemní výpověď presbyterstvu, a vůbec celé církvi, že školu v H. Krupé opustí, a výnosnější misto učitelské při ref. církvi ve Velké Lhotě na Moravě přijme.

Záležitost tato, poněvadž presbyterstvo dle církevního zřízení nejprve o učitele postarati se má a o žádném učiteli nevědělo, oznámená byla Důstojnému seniorskému úřadu. Avšak ani tento ba ani Vys. Důstojná superintendenci pro ten čas o žádném učiteli nevěděla. – Na to přišel den 26-ho unora, v kterém se p. učitel odstěhoval. Škola byla prázdná, a učitel žádný. Katoličtí občané radosti plesali, že škola z mozolů evangeliků, a za mnohé tisíce zařízená školou obecnou, v skutku ale katolickou se stane. Ba i sám katolický kaplan v D. Krupé p. Josef Bříza, při cvičení náboženském v postní čas na Kerstýně odbývaném, s jakousi radostí se vyjadřil, že škola evangelická v Horní Krupé, školou katolickou se stane.

Když pak jest bída největší, bývá pomoc nejbližší! – Uděvše se takto ze všech stran nepřáteli obklopenými, viděv jmenovitě mistní duchovní nebezpečí, které škole hrozí, nabydl se, že pokud slabé síly jeho stačí, a pokud mu to zastávati bude možno, ditky školní vyučovati bude, a tak ohroženou školu církvi zachovati chce.

Katolici a s ními téhož náhledu jsoucí c. k. okresní školní rada, domnívajíce se, že to vůbec nemožno, by duchovní při vši své práci denně šest hodin pravidelně vyučovati mohl, odeslali hned za tepla dne 4-ho března jakéhosi Václava Zachariáše, řemesla svého obůvníka a t. č. inšpektora obecné školy v Dolní Krupé do školy Horno Krupské, by se přesvědčil, zda-liž a jak se vyučuje, a v pádu, že by se nevyučovalo, by oznámení c. k. okresní školní radě učinil, by tatáž bezpochybí školu zavřela. Ale však jaké bylo jeho překvapení, když vstoupě do žákovny, spatřil školu četně dětmi navštivenou a co učitele duchovního správce. Vzpamatovav se, vytáhl z kapsy dekret a presentoval se co dohlížitel pro školu obecnou v Dolní Krupé. A jaké bylo překvapení školních ditek, které znavše jej vždy pouze pod jmenem „švec malířů“ najednou viděli v něm inšpektora, který přišel by se přesvědčiv, jak se dětí učí a jak mistní duchovní vyučuje. A jaké konečně bylo překvapení duchovního, jenž téměř půl věku svého straviv ve študiích, pojednou viděl před sebou muž prostého, muž jednoduchého, jenž vyučování a methodu jeho chtěl posuzovati, což se ani okresní inšpektor vzdělaný katolický kněz jsa učiniti se neodvážil, ač po zákonu měl k tomu práva. I tu maně muselo mu napadnouti napomenutí onoho starověkého řezbáře, jehož vystavenou sochu na odiv jistý švec ve všech jeji částech posuzovati chtěl, řka mu: „Sutor ne supra crepidam“ tj. ševče drž se kopyta svého! Pro uvarování výtržnosti mezi dětmi ponechal mu mistní duchovní domnělé jeho právo, tak že p. inšpektor vyslechnuv vyučování, pochvalil některé žáky, jakož i obrazy k názornému vyučování, odebral se s velikým vítězstvím za dalším svým povoláním…

Vybral David Šorm