Český bratr 2/2013.

Tabita Landová (1978) vystudovala obor „evangelická teologie“ na Evangelické teologické fakultě UK, kde též absolvovala doktorské studium. Po ročním vikariátu ve sboru ČCE v Nymburce působila čtyři roky jako farářka ČCE v Liberci. V roce 2010 odešla na mateřskou dovolenou a s manželem se přestěhovali do Prahy, kde se stala členkou jarovského sboru. Má dvouletého syna Theodora. V současné době pracuje jako vědecká pracovnice na ETF UK a dokončuje knížku o liturgickém životě staré Jednoty bratrské.

Zabýváš se liturgickým životem Jednoty bratrské. Co tě k tomu tématu přivedlo?
Byla to především debata o liturgické podobě bohoslužeb, která v naší církvi probíhá již zhruba deset let. Reakce na setkání s jinakostí v oblasti liturgie jsou přitom různorodé. Zatímco někteří faráři a věřící je přijímají jako inspiraci k zamyšlení nad vlastní podobou bohoslužeb a k určitým změnám, jiní je vnímají spíše jako ohrožení vlastní identity. Ty obavy do určité míry chápu, protože účastník bohoslužby potřebuje mít stálé, opakující se formy. Ty mu umožňují, aby se v dění orientoval a rozuměl mu.

Jak se ty sama stavíš k liturgickým inovacím?
Domnívám se, že reflexe liturgické podoby bohoslužeb je velmi potřebná. Je třeba promýšlet, co při bohoslužbách děláme, jaký to má význam a jestli to nelze udělat lépe, srozumitelněji, názorněji. Je důležité vědět, že bohoslužby mají nějakou strukturu a že každý jejich prvek (od písní a modliteb přes čtení až po jednotlivé části večeře Páně) má v té struktuře svou funkci. Když něco v té struktuře změníme či přehodíme, může se posunout i význam jejich jednotlivých částí. Proto by liturgické inovace měly být prováděny s pečlivým rozvážením všech okolností a důsledků a samozřejmě v rozhovoru se staršovstvem a sborem.

Jak ses od těchto současných otázek dostala až k bratrské liturgii v 16. století?
K pochopení současné podoby bohoslužeb je důležité znát jejich dějiny a tradici. ČCE se hlásí – vedle konfese reformované, luterské a české – také k bratrskému vyznání. Jaký vůbec byl bohoslužebný život Jednoty bratrské, se však moc neví. Dosud panovaly spíše mlhavé představy, že velmi jednoduchý a prostý, podobně jako v případě radikálních husitů, táborů. Více se jím teologové nezabývali. Ve mně to neprobádané pole probudilo zvědavost, a tak jsem se pustila do projektu, ve kterém se pokouším liturgický život staré Jednoty zrekonstruovat.

Z čeho při tom vycházíš?
Východiskem jsou pro mě především staré tisky bratrských agend z 16. a počátku 17. století. Nejvýznamnějším dílem mezi nimi, díky své hloubce i šíři záběru, je spis Zprávy kněžské od vynikajícího bratrského teologa Lukáše Pražského († 1528). Obsahuje teologické pojednání k sedmi svátostem, které Jednota v té době ještě držela, a příslušné liturgické formuláře. Také samozřejmě přihlížím k dalším spisům z té doby, kancionálům, rejstříkům písní a perikop, překladům Písma, postilám a církevním řádům.

Dají se v pojetí liturgie v Jednotě bratrské vysledovat určitá odlišná období? Pokud ano, mohla bys je stručně charakterizovat?
Ano, bohoslužby v Jednotě bratrské měnily v průběhu 15. až 17. století svou tvář. V počátcích byly bohoslužby a svátosti hodně improvizované, neměly jednu pevně danou formu.
Na počátku 16. století došlo k zásadní liturgické reformě, kterou inicioval již zmíněný Lukáš Pražský. Sjednotil dosud roztříštěné formy a vydal sjednocené liturgické pořádky tiskem. Zavedl také užívání starocírkevních perikop jako základu kázání v průběhu celého církevního roku, svěcení svátků (včetně svátků některých svatých!) a dodržování postů. Proti jeho reformám se někteří členové Jednoty bouřili, protože se podobaly římskokatolickým zvyklostem. Lukáš je naopak hájil tím, že není nutné odmítat všechno římské, pokud je to v dobrém souladu s Písmem.

Byli teologové Jednoty bratrské v kontaktu se zahraničím? Je možno určit vlivy, které jejich myšlení formovaly?
Ano, po smrti Lukáše Pražského se Jednota bratrská otevřela vlivům luterství a více než dvě desetiletí z něho výrazně čerpala. Vydávala překlady Lutherových spisů, opustila učení o sedmi svátostech, přestala provádět překřtívání nově přistupujících členů. Ve druhé polovině 16. století se více orientovala na reformovanou teologii, která jí byla blízká svým pojetím svátostí a důrazem na kázeň. Stopy kalvinismu lze objevit také v bratrských agendách té doby. V posledních dvou desetiletích před Bílou horou pak došlo ke sblížení s domácími utrakvisty, z jejichž Agendy české Jednota přebírala dokonce celé pasáže.

Co se stalo s liturgickým dědictvím Jednoty bratrské po Bílé hoře? Přežívala nějak u našich pobělohorských exulantů či u tajných nekatolíků 17. a 18. století na našem území?
Pobělohorští exulanti na liturgické dědictví Jednoty navázali jak v oblasti církevních řádů, tak v oblasti liturgických forem a písňového repertoáru. Komenský vydal roku 1632 v Lešně Řád církevní z roku 1616 a roku 1659 v Amsterodamu Kancionál, který navazoval na vydání bratrských kancionálů z let 1615 a 1618. Dále je známo, že velkou oblibu mezi exulanty a tajnými evangelíky v Čechách a na Moravě získal praktický návod ke konání domácích pobožností od bratrského biskupa Matouše Konečného Kazatel domovní z roku 1618. Zejména v případě tajných nekatolíků v našich zemích byly totiž domácnosti jediným prostorem k pěstování zbožnosti. Liturgické formy určené pro veřejná shromáždění v kostele pochopitelně ustoupily do pozadí.

Dají se ozvuky teologie i liturgické praxe Jednoty bratrské vysledovat u českých evangelíků i v době potoleranční?
Po tolerančním patentu Jednota bratrská sice nepatřila k tolerovaným konfesím, avšak jejími liturgickými formuláři se inspirovala Evangelická reformovaná církev v Čechách a na Moravě. Pro její potřeby byly roku 1869 vydány bratrské agendy k večeři Páně, křtu a sňatku z roku 1612. Upravený text bratrského formuláře k večeři Páně byl dokonce otištěn v rámci reformované agendy z roku 1881 jako jedna ze dvou variant bohoslužebného pořádku.

A jak je tomu s dědictvím Jednoty bratrské u dnešních evangelíků?
Bratrská tradice se asi nejvíce promítla do našeho Evangelického zpěvníku. Nalezneme v něm velké množství krásných, ale i náročných písní od Lukáše Pražského, Jana Blahoslava, Jana Augusty, Jana Amose Komenského a dalších autorů. Ve skládání písní a vydávání kancionálů byli bratří mistry. Ale i v oblasti liturgických pořádků lze najít stopy bratrské tradice. Kdybychom si před sebe vzali dnešní Agendu ČCE z let 1983 a 1988 a důkladně prozkoumali její texty, zjistili bychom, že některé formulace (například při večeři Páně nebo při konfirmaci) také vycházejí ze starých bratrských formulářů. Někteří autoři Agendy, předně prof. Josef Smolík, je znali a inspirovali se jimi.

Může být poznání liturgického života Jednoty bratrské inspirativní i pro dnešní Českobratrskou církev evangelickou?
Domnívám se, že ano, a to hned v několika ohledech. Jednota bratrská do hloubky promýšlela svou bohoslužbu a slavení svátostí a dbala o odpovídající liturgické formuláře. Ačkoli si vážila vlastní tradice, dokázala být sebekritická a ekumenicky otevřená vůči tradicím jiných církví. Poměrně překvapivé také je, jak pečlivě Jednota dbala o vnější aspekty bohoslužby a vysluhování svátostí. Promýšlela smysl vnějších úkonů, jako bylo například lámání chleba při recitaci slov ustanovení, postoj věřících při přijímání anebo vzkládání rukou při ordinaci a konfirmaci. To jsou věci, které nám někdy unikají, protože se primárně soustředíme na verbální složku bohoslužeb. Avšak také bohoslužebný prostor, předměty, symboly a pohyby při liturgii silně ovlivňují naše vnímání a my je nějakým způsobem interpretujeme. To by měli tvůrci bohoslužby vědět a pracovat s tím.
Současně však Jednota nikdy neztratila ze zřetele skutečnost, že všechny liturgické úkony, kázání i vysluhování svátostí, mají jen „služebnou“ povahu. Jsou to nástroje, které slouží našemu spasení. O ně se však zasloužil Kristus. Jeho smrt na kříži a vzkříšení jsou pro naše spasení tou jedinou „podstatnou věcí“. Proto máme mít na paměti, čemu naše bohoslužby a další obřady vlastně slouží.

Ptal se Jan Šulc (převzato z časopisu jarovského sboru Kočka)