Český bratr 11/2012.

Ve dnech 20.–22. září 2012 se v hlavním městě amerického státu Maryland, v koloniálně starobylém přístavním městě Annapolis, konala konference, připomínající dvacet let partnerství mezi ČCE a Presbyterní církví USA. Naši církev zastupovalo šest účastníků z České republiky: Jiřina Kačenová a Petr Peňáz, který je předsedou American Working Group  při ekumenickém oddělení synodní rady, za kaplanskou službu Vendula Kalusová, za ústředí církve Eva Benešová, za Diakonii ČCE Tomáš Pometlo a za Evangelickou

teologickou fakultu Petr Sláma. Přijel také farář Ondřej Stehlík, který nyní působí v New Yorku. A farářka Karen Moritzová, koordinátorka společných akcí vyslaná do Prahy ústředím Presbyterní církve USA v Louisville. Pořadatelem konference nazvané //Walking Together// („Jdeme společně“) bylo toto ústředí, zastupoval ho tajemník pro Blízký východ a východní Evropu (!), Egypťan Amgad Beblawi. Hostitelem konference byl sbor v Annapolisu, jehož členové se o nás a zhruba třicet dalších amerických účastníků vzorně starali. Patří jim náš srdečný dík.

Ne že by vzájemné kontakty začaly teprve před dvaceti lety. Tehdy se ale konala první brigáda, zorganizovaná z americké strany paní Betty McGinnisová, která je hybatelkou společných akcí podnes. Dvě desítky Američanů tehdy spolu spolu se skupinou mládeže od nás pracovaly ve středisku Diakonie v Kloboukách u Brna, o několik let později také v Bělči, v Brně a na Hvozdnici. Z celocírkevně pojaté akce se díky nápaditosti a vytrvalosti konkrétních jednotlivců stala dvojstranná spolupráce (nejprve stavební, později při výuce angličtiny, společných brigádách a táborech) mezi sborem v Annapolisu a sborem v Letohradu. Partnerství těchto dvou sborů je fakticky páteří mnoha dalších kontaktů.

Čilé a pravidelné jsou kontakty mezi ETF UK a Columbia Theological Seminary poblíž Atlanty. Kromě zhruba desítky lidí od nás, kteří v Atlantě studovali, přijíždí v rámci jejich výběrového kurzu //Alternative Contexts// každoročně na dva týdny do ČR a Maďarska skupina amerických studentů a vyučujících. Kromě setkání na fakultě pak navštěvují sbory i historicky zajímavá místa. Samotné cestě předchází příprava (především četbou), po návratu píší účastníci zprávy a diskutují o svých dojmech. Jak v Annapolisu zmínil profesor George Stroup, v Praze se takto za posledních patnáct let vystřídala více než stovka studentů. Dnes působí jako faráři a farářky ve sborech a pro mnohé z nich znamenala teologická exkurze do Čech vrcholný okamžik jejich studia.

 

V říjnu roku 2008 byl podniknut pokus iniciovat partnerství mezi dalšími českými a americkými sbory. Do Prahy přijeli zástupci osmi presbyterních sborů. Po úvodním semináři v Praze a návštěvě ve sborech vzniklo dalších osm mezisborových partnerství. Toto partnerství někde spíše kvete, jinde spíše uvadá. Jak napomoci tomu prvému a jaké jsou příčiny toho druhého, to bylo tématem letošního setkání v Annapolisu.
Obtíže jsou nasnadě: dělí nás Atlantik, jen na východní pobřeží USA je to  minimálně deset hodin letu. Partnerství s mnohem bližšími sbory v Německu či Nizozemí leckdy také uvadají, často s odchodem hlavních tahounů na jedné nebo druhé straně. Cizí jazyk vždy vyřadí velkou část sboru. Ekonomická krize podlamuje možnosti sborů finančně podpořit cesty účastníkům návštěv. Zásadnější otazník, který visí nad podobnými družebními podniky, se samozřejmě týká toho, co si vlastně po hlasitých objetích a uvítacích frázích říci, proč se vůbec setkávat, když často vázne rozhovor i uvnitř jednotlivých sborů.
Přesto si myslím, že přátelství s americkými presbyteriány může našim sborům přinést inspiraci a povzbuzení. Jsou to Američané, přičinliví a optimističtí. Věci si rádi definují jako project (čti proudžekt), a poté, co tak učiní, nepoleví, dokud jej nerealizují. Nepřijedou jenom na výlet, spíše náš sbor rozpohybují otázkou, co společného zde podnikneme. Při rozhovorech padly také návrhy na společnou českoamerickou pomoc v některé třetí oblasti světa.

A jsou to presbyteriáni, podobní nám svým střízlivým myšlením. Na ekumenickém spektru představují ve své zemi podobně jako my zanedbatelnou menšinu, úzkou výseč mezi evangelikály a katolíky. Jsou mnohem zbožnější než průměrný českobratrský evangelík (měřeno například samozřejmostí, s jakou se společně pomodlí před jídlem, nebo typem písní), protože americká společnost jako celek je zbožnější. Ale neuhýbavě promýšlejí svou roli ve společnosti. Navzdory republikánské minulosti patří dnes většinou k příznivcům demokratů.

 

V některých otázkách celospolečenské diskuse stojí na liberální levici: ať už postojem k zahraniční politice USA (ústy svého vedení kritizují stát Izrael na obsazených územích i americké vojenské angažmá na Blízkém východě) nebo k aktuálním celospolečenským otázkám (například vztah k homosexualitě). Spíše než Evropa leží dnes Američanům na srdci Latinská Amerika nebo Blízký východ. Evropa je pro ně ale kontinentem klasiky (teologické, umělecké) i jakési záhadné nerozhodnosti a podivínství, pro něž ale mají – alespoň američtí presbyteriáni –  ve svém kolektivním vědomí stále slabost. Právě s americkými presbyteriány si český bratr uvědomí, že ve společenských i církevních krizích plaveme společně.

Petr Sláma