(ČB 7+8/2021) Dokud spolu lidé mluví, je možné věci řešit, posouvat, napravovat. Proto oba s manželkou dbáme o to, abychom spolu mluvili. O všem možném i nemožném, o nás, o tom, co prožíváme. Naučili jsme se to už před svatbou – mít každý den čas vyhrazený pro sdílení. Mnohem lépe se tak naplňuje pravidlo z Ef 4,26, pro manželství zásadní: „Slunce nezapadej na hněvivost vaši…“ I díky tomu jsme toto pravidlo za těch 47 let porušili jenom tak třikrát, čtyřikrát.
Pavel Klinecký, farář ČCE
Na důvěře, na otevřenosti, úctě k individualitě a k různým zájmům jednotlivců, na svobodě k rozhodování, zároveň na upřímném zájmu jednoho o druhého. Vlastně na tom, na čem mi záleží v životě vůbec, byť v rodině je to intenzivnější a taky obnaženější. O to víc je potřeba sebereflexe, pokory, a hlavně vůle k odpuštění. Ovšem teď to zní poněkud vznešeně. V realitě je to všelijak klopýtavé, nedokonalé, toliko částečné. Ale nikdy beznadějné.
Filip Keller, farář ČCE
Je zvláštní, jak se vztah k rodině mění z pohledu určité věkové skupiny. Vzpomínám si, když jsem byl malý, že jsem se dokonce někdy za rodiče styděl. Byly to většinou hlouposti, teď se tomu jen zasměju. Dnes mi hodně záleží na pospolitosti, být spolu. V dobrých i zlých časech. Být tady jeden pro druhého, povzbudit, posílit. A když „kolem stolu v tichu se spolu sejdeme při jednom kalichu,“ má člověk vlhko v očích a radost. Nevím, jak o to pečovat, snad být blízko, v něčem trochu příkladem, a nezapomínat na každodenní modlitby za blízké. Hospodin ví, co je potřeba.
Antonín Plachý, výpomocný kazatel ČCE
Zvlášť pečuji o své duševní zdraví. Vídám se s přáteli, hodně čtu, koukám na japonské filmy na Netflixu, hraji s dětmi deskovky (momentálně u nás vede hra Na křídlech), chodíme na procházky. Vše podle hesla: spokojená matka – spokojená celá rodina.
Kateřina Vojkůvková, kurátorka a japanoložka
Zásadní pro mě je být sama sebou, protože rodinný život obsahuje pestrou škálu rolí. A každá ta role, ať už dcery, matky, manželky, v sobě nese každodenní výzvu. Mám radost, když se mi podaří zachytit darovaná gesta lásky, od mé rodiny, přátel, ale i od lidí, které potkám. Někdy je pro mě obtížné porozumět řeči druhého, proto v rodinném životě oceňuji konkrétnost. Jako součást péče beru sdílení, a to vyžaduje časovou investici, otevřenost. Je krásné, když to vše přinese plody radosti.
Petra Náhlovská, farářka ČCE