(ČB 6/2021) Vloni v lednu jsme se začali na faře v Brandýse nad Labem scházet jednou za 14 dní k tichým kontemplativním meditacím. Pořídili jsme si meditační stoličky od pražských jezuitů, podložky, aby netlačila kolena, a společně jsme vstupovali do ticha. Někdy jsme se sešli v modlitebně, jindy v kostele nebo na zahradě, podle chuti a počasí. Připojili se lidé nejenom ze sboru. Sezení i meditační chůzi částečně doprovázím, částečně jsou v tichu.

Od listopadu jsme se po určitém váhání přesunuli na Zoom. O nevýhodách se nemusím zmiňovat, každý si je dokáže představit. Výhodou je ale jednoduchá dostupnost, menší časová náročnost a hlavně – připojují se i lidé z větších vzdáleností. Naše „tichá“ skupinka, původně jen z Brandýsa a okolí, se tak rozrostla o další účastníky z míst, ze kterých by nemohli pravidelně na kontemplace přijíždět. Rozhodla jsem se pro častější setkávání – každé úterý v 20:30 a každý pátek v 8:00. Můžeme tak v naší modlitbě zažívat větší pravidelnost a četnost. Podpora skupiny lidí, připojených na setkání, je citelná i na dálku. Je to navíc i příležitost pro ty, kteří by se pro svoji plachost nebo váhavost neodvážili přijít na faru, ale takto, klidně při vypnutém mikrofonu i kameře, mohou využít možnost s ostatními být.

Co jsou kontemplativní meditace, není jednoduché popsat. Velmi stručně se jedná o způsob modlitby v tichu a v Boží přítomnosti. V našem nitru se tak setkáváme se silou, která uzdravuje a proměňuje. Vše, co přichází, přijímáme a předáváme do Božích rukou. Svoje myšlenky pozorujeme, odkládáme a necháváme být. Při sezení můžeme vnímat jak hluboký klid, tak i neklid nebo různé emoce. Jde jen o to nebát se během meditace s tím vším být a nic neposuzovat.

Na první pohled se může zdát, že kontemplace se neliší od buddhistických meditací nebo mindfulness. Sedíme v tichu na židli, na stoličce nebo polštářku, s rovnými zády, bez hnutí, soustředíme se na dech nebo na jiný objekt, ke kterému se můžeme vracet od našich rozběhaných myšlenek. Nebo si bez hodnocení všímáme, co se právě děje v přítomnosti – v nás i kolem nás. Rozdíl je ale v záměru, se kterým do ticha vstupujeme. Pro křesťanské meditace je podstatná Boží přítomnost, kterou prosíme o doprovázení a podporu a ke které zároveň směřujeme.
Podrobněji si můžete o této modlitbě přečíst na webových stránkách Sdružení pro kontemplaci nebo v knihách Jana Šedivého či Franze Jalicse.

Na závěr si dovolím být osobní. Myslím si, že mě cesta kontemplativní meditace přitahuje, protože v tichu modlitby mohu vše, včetně sebe, odevzdat Bohu. Hluboce věřím, že on ví lépe než já, co je pro mě v daný čas nejlepší a nejdůležitější. Nemusím tedy svoje modlitby složitě formulovat, vymýšlet, o co zrovna prosit, a mohu v duchu „buď vůle tvá“ vložit sebe se vším všudy do Božích rukou. A věřit, že jeho království přichází. Mohu si dovolit přestat organizovat a plánovat svoji duchovní cestu a být si jista, že jsem v nejlepších a nejlaskavějších rukách. Do modlitby vstupuji se záměrem být s ním, ostatní je na něm. Věřím, že vše, co se během tohoto času bude dít, bude dobré, i když se to tak nemusí zrovna jevit.

Co mě dále přitahuje, je jednoduchost této cesty k Bohu. Zahlédnout nebo pocítit Boží přítomnost během bohoslužeb nebo biblických hodin je možné, ale příliš se soustředit na myšlení a slova mě někdy odvádí od vnitřního prožívání. A naopak, po prožití ticha mohu číst Písmo s hlubším porozuměním. Vnímám, že ticho v kontemplaci potřebujeme v našem zaneprázdněném životě stále intenzivněji. A máme pak naději, že ten „hlas tichý, jemný“ nepřeslechneme.

Pokud se k nám chcete přidat, napište na email našeho sboru – brandys-nad-labem@evangnet.cz, pošlu vám odkaz na připojení. A když vám to nebude vyhovovat? Prostě se odpojíte. To je další výhoda online setkávání.

Ivana Adámková, FS ČCE Brandýs nad Labem