(ČB 6/2021) Sympozium Církev na cestě: Vize a perspektivy pro putování 21. stoletím, které se konalo v úterý 13. dubna 2021 na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, připomnělo památku dvou významných českých praktických teologů, Josefa Smolíka (1922–2009) a Pavla Filipiho (1936–2015). Katedra praktické teologie ETF UK ve spolupráci s Pražským seniorátem Českobratrské církve evangelické sezvala jejich žáky i teology ze zahraničí a pojala vzpomínání tvořivým způsobem – jako rozvíjení Smolíkových a Filipiho myšlenek o církvi v dnešním kontextu. Nešlo tedy jen o ohlížení do minulosti, ale především o kritickou reflexi přítomnosti a pohled do budoucnosti církví. Celodenní sympozium proběhlo on-line, zčásti i v angličtině s českým překladem, a těšilo se pozornosti stovky účastníků.
Sympozium navazovalo na aktuální problémy, s nimiž se církve v posledních letech setkávají. Navenek lze pozorovat klesající počet členů církví, obavy o finanční zabezpečení po dokončené odluce církve od státu, ztrátu relevance hlasu církví ve společnosti. Při pohledu dovnitř církví (nejen) teologové spatřují problém především v tom, když se užívá ustrnulý církevní jazyk, nedostatečně propojený s běžnou zkušeností lidí, nebo když je život sborů příliš rozptylován řadou provozních starostí a vytrácejí se společné vize i schopnost o nich hovořit.
Východiskem sympozia byla myšlenka, že církev je společenství, které je neustále na cestě, v pohybu. Proto se v centru pozornosti objevovaly otázky, za čím vlastně jdeme, s jakými vizemi a perspektivami putujeme 21. stoletím a co s nimi udělala epidemie Covidu-19, která zásadním způsobem zasáhla do podstaty církevního života, když omezila setkávání naživo.
Sympozium zahájili svými pozdravy děkan ETF UK doc. Jiří Mrázek a senior Pražského seniorátu ČCE Mgr. Roman Mazur. První ze tří sekcí o vizích, které nás provázejí na cestě 21. stoletím, otevřel prof. Alexander Deeg z evangelické teologické fakulty na univerzitě v Lipsku. V příspěvku s názvem „Slyším jazyk, který jsem neznal“ (Ž 81,6): Nacházet slova a objevovat budoucnost církve“ vyslovil tezi, že problém církve je vždy problémem jazyka. Kriticky se vyjádřil o zvěcňování křesťanského poselství, jež nastává, když je evangelium redukováno jen na určitý věroučný a etický obsah. Pokud se církve domnívají, že tento obsah stačí přelévat do nových, atraktivnějších forem, odpovídajících aktuálnímu vkusu společnosti, dochází k teologickému zkratu. Jako alternativu představil v návaznosti na Martina Luthera přístup, který pojímá evangelium jako dynamické dění a jako společné hledání nové řeči (nova sprach) o Bohu ve společném rozhovoru. Cestu církve přirovnal k ce
stě Ježíšových učedníků do Emauz, kteří v cizinci potkávají Krista a poznávají ho při společném jídle. Poukázal na to, jak nové vzniká ze starého zasazením do nových kontextů.
Scott Hamilton Andrews, misionář z USA, který v Čechách pomáhá zakládat nové křesťanské sbory, a v současné době také student ETF, přednesl příspěvek na téma „Omezení, která osvobozují: Vize a hodnoty v životě sboru“. Pokusil se přiblížit pojem vize pomocí přirovnání k lidskému zraku, pro jehož funkci je podstatné omezování a zaostřování pohledu na určitý výsek reality. Podobně se i vize církve musí zaměřovat na centrální věci a hodnoty a toto omezení může být pro ni ve výsledku osvobozující.
Tabita Landová, která vede Katedru praktické teologie na ETF, v příspěvku „Jsme jeho lid, ovce, které pase (Ž 100,3): Bohoslužba jako místo utváření vize církve“ představila perspektivu tzv. liturgické ekleziologie. Ta se pokouší nahlédnout podstatu církve na základě bohoslužeb. Tato perspektiva ukazuje, že církev není jen instituce a organizace, ale především konkrétní bohoslužebné shromáždění lidí, při němž se vytváří společenství s Bohem i s lidmi navzájem. V bohoslužbách přicházejí ke slovu rozmanité biblické obrazy církve a právě ty je třeba vnímat jako určitý korektiv našich „malých“ osobních vizí církve. Základní prvky bohoslužeb – modlitba, čtení, křest, večeře Páně, bytí spolu – ukazují, že v jejich centru stojí odpuštění a sdílení a to vše poukazuje k zásadnímu propojení církve se světem.
Druhý blok přednášek, který se týkal vizí v ekumeně, kaplanství a službě veřejnosti, zahájil Martin Vaňáč, odborný asistent Ekumenického institutu ETF UK, příspěvkem „Ekumenika jako součást praktické teologie: Odkaz Pavla Filipiho a Josefa Smolíka“. Otevřel zajímavý pohled na propojení výuky ekumeniky s katedrou praktické teologie na ETF, k němuž došlo díky činnosti profesorů Josefa Smolíka a Pavla Filipiho v r. 1972. Smolík se věnoval praktické ekleziologii, pojaté jako rámec pro praktickou teologii. Filipi vyučoval ekumenickou nauku o církvích a ekumenickou teologii. Oba ve své výuce využívali bohaté zkušenosti ze zahraničních ekumenických grémií a znalosti praxe jiných církví.
Ladislav Beneš, odborný asistent Katedry praktické teologie, ve svém příspěvku „Pomoc z víry jako pomoc k životu“ načrtl perspektivy kaplanské služby v armádě, vězeňství a zdravotnictví. Kaplani se často musejí vyrovnávat s tím, že většina partnerů rozhovorů jsou nevěřící. Alternativou vůči jakési sebesekularizaci pastorace v zájmu srozumitelnosti je spolupráce se všemi ostatními, kdo např. v nemocnicích pečují o pacienty, jejich blízké a personál. Kaplanská služba vnáší do této péče specifickou perspektivu pomoci, jež počítá s Božím působením. Proto se nepokouší poskytnout vždy odpověď na otázku po smyslu, ale pomáhá doprovázením i v situacích, kdy smysl nic nedává. Lidský život totiž není definován či osudově určen jeho silnými stránkami nebo naopak deficity, ale tím, že Bůh se s člověkem plně solidarizoval v Kristu. Pastorace vnáší kulturu této lidskosti i tam, kde nelze počítat s deklarací podobné víry.
Ondřej Macek, rovněž odborný asistent Katedry praktické teologie, poutavým způsobem představil možnosti vnímání a využití kostela jako prostoru náboženského učení. Prostor kostelů je chápán jako prostor mimořádný, „auratický“, schopný navodit setkání s Bohem. Pedagogika vycházející z prostoru kostela usiluje o přiblížení těchto budov různým skupinám (podle věku i okruhu zájmu). Společným „čtením“ prostoru kostela chce učit křesťanské abecedě.
Poslední blok sympozia nesl provokativní název „Management v církvi a duchovní život“. Doktorand Katedry praktické teologie a zástupce ředitele rakouského gymnázia v Praze, Jiří Bochez, se pokusil představit možnosti a hranice uplatnění poznatků z managementu v životě sboru. Ve svém příspěvku představil církev jako neziskovou organizaci. Zabýval se problémy při zavádění poznatků managementu v životě sborů a jejich možným řešením. Jako celkový návrh řešení dilematu představil novou disciplínu, teorii církve německých autorů Eberharda Hauschildta a Ute Pohl-Patalong, kteří rozlišují mezi církví jako institucí a organizací a přiřazují jim odlišné úkoly.
Další doktorandka téže katedry a farářka ČCE, Jana Hofmanová, ve svém příspěvku „Společné vyznávání vin jako osvobození pro novou vizi církve“ načrtla obraz církve jako ekumenického společenství Kristových učedníků. Toto společenství stále znovu obnovuje svou vizi a identitu také skrze společné vyznávání vin a přijímání Boží milosti při společném slavení bohoslužeb.
Závěr sympozia byl věnován shrnutí a reflexi. Zaznělo v něm, že vizi církve je třeba hledat v otevřeném rozhovoru a ve společně sdíleném aktu víry, který se realizuje v bohoslužebném shromáždění. Také byl položen důraz na to, že nedílnou součástí vize církve je promýšlení vztahů mezi církvemi a propojenosti církve se světem. Církve musí promýšlet své poslání a usilovat o takovou praxi, která bude znamenat lidskost a lidskou jednotu, jejíž obraz křesťané spatřují v Kristu.
Videozáznam sympozia bude zveřejněn na youtube kanálu ETF UK. Všechny příspěvky budou publikovány v časopise Teologická reflexe.
Tabita Landová