(ČB 6/2021) V Rovensku pod Troskami byl začátkem května odhalen smírčí kříž sochaře Ivana Podobského, který připomíná hromadnou popravu Němců z transportu, vykonanou jen dva dny po ukončení války. 10. května 1945 v místní škole probíhal soud s členy Wafen SS. Jeden z vězňů však uprchl a zastřelil ruského partyzána. To vyvolalo v obci hněv a vojáci Rudé armády, ale stejně tak místní obyvatelé začali střílet do německých běženců, kteří utíkali do okupovaných zón Německa. Masakr si vyžádal 365 obětí na životech. Z toho jen 50 byli vojáci Wehrmachtu, zbytek tvořili civilisté: muži, ženy a děti.
Tyto události jsou pro Rovensko pod Troskami bolestivé téma. Žije tu zhruba 1000 lidí, kteří se navzájem znají, v rodech starousedlíků se předávají vzpomínky na onen den – anebo mlčení či vztek. Téma bylo otevřeno především díky práci novináře Pavla Matyse a několika pamětníků v polovině devadesátých let, kdy došlo k exhumaci a odvozu ostatků zavražděných. Tehdy byl také díky odvaze starostů Ladislava Šálka a Pavla Koldovského instalován pomníček s obecným věnováním „obětem 2. světové války“ jako maximum možného. Místní sbor Ochranovské Jednoty bratské později inicioval vznik smírčího kříže. „Ve shodě se samosprávou města jsme se domnívali, že 75. výročí konce toho konfliktu nabízí dobrou příležitost k dalšímu kroku na cestě za uznáním vlastního podílu na této události a smířením. Toto smíření nyní nabízí pískovcový kříž, nesoucí břemeno viny, kterou už na lidské straně nelze napravit a ani se v ní pořádně vyznat, události toho dne asi napořád zůstanou nepřehledné, svědectví i protokoly se různí a lze je jen těžko sjednotit do logického příběhu,“ popsal za rovenský sbor Matouš Jaluška.
Podle Jalušky místní sbor hledá cesty, jak může na malém městě sloužit komunitě. Kde je jeho místo, bod, do něhož se může vlomit Kristova spása pro všechny lidi, slabé, nachýlené, zašpiněné, zraněné a zraňující. „Máme radost, že jsme takový bod směli vztyčit v kříži. Iniciovali jsme jeho vznik, podobu mu ale vtiskl sochař-ateista a při inauguraci mu vedle farářky Hany Jaluškové po svém způsobu požehnali katolický kněz, rovenská starostka, starosta Turnova a liberecký hejtman. Inauguraci loni překazila pandemie, ale nakonec se věc podařila,“ uvedl Jaluška a dodal, že naprostá většina prací na kříži proběhla bez nároku na odměnu, za což jsou v Rovensku vděční.
Úzké vazby s německou stranou
Místní sbor patří do Ochranovského seniorátu ČCE, až do přelomu tisíciletí byl sborem Jednoty bratrské, členství v globálním společenství Unitas fratrum mu ale zůstalo. Seniorát má v jeho rámci status misijní provincie a spolupracuje zejména s německou Evangelische Brüder-Unität. Vztahy s německými partnery jsou proto velmi úzké. Při inauguraci tak mohli uvítat zástupce vedení EBU z Ochranova (Herrnhutu) i novináře ze saského tisku a rozhlasu.
Rovenský sbor je s bolestivým tématem odsunu spojen dosti těsně – osamostatnil se krátce po válce a dodnes užívá lavice, kazatelnu a harmonium z německého sboru Jednoty bratrské v severomoravském Herzogwaldu (Budišov nad Budišovkou), jehož členové byli odsunuti. Tehdejší rovenský farář Jindřich Halama starší byl pak jedním ze svědků tragických událostí 10. května.
Zástupce příbuzných obětí rovenského masakru se rovenským dosud kontaktovat nepodařilo, nejistota panuje i ohledně toho, kde nakonec skončily exhumované ostatky. Podle Lidového spolku pro péči o německé válečné hroby ještě zhruba milion německých rodin neví, kde jsou pohřbeni jejich příbuzní. „Kříž však stojí. A nevzdáváme se naděje, že se nám jednou podaří sejít se u něj i s příbuznými zavražděných, aby smíření dostalo o něco konkrétnější podobu,“ dodal Jaluška.
Jan Kirschner