(ČB 5/2021) Bylo to v červnu 2019. Za Samuelem Hejzlarem (nar. 1966, dobříšský farář od roku 2000) a jeho ženou Martou jsem do Dobříše přijel probrat Samovu opakovanou volbu. Byl krásný slunečný den. Dostal jsem výbornou kávu a dobroty, poseděli jsme na verandě jejich farního bytu. Prohovořili jsme situaci a atmosféru ve sboru, další sborové i rodinné plány, plánovaný Samův studijní výjezd do Izraele. Přišla i řeč na jejich chalupu v Krkonoších, kterou jsme si s rodinou další léto vypůjčili a prožili tam krásný týden. Kdybych tehdy věděl, co vím dnes, seděl bych s nimi celý den a vyptal se ještě na tolik dalších věcí…

Boží šafář

Samuel byl rozený „šafář“, totiž dobrý správce jemu svěřeného. Výjimečná kombinace člověka duchovního i praktického. Na svém i na církevním majetku pořád něco opravoval, renovoval a budoval. A zároveň byl člověk, kterému jste věřili každé kázání a každou modlitbu. Obojí jistě zdědil po svých rodičích, ve své ženě Martě našel i v tomto zcela spřízněnou duši.

Ať jste mu svěřili dům, nebo evangelické společenství, hned ověřil, zda někudy nezatéká nebo nefouká, a pokud ano, rychle hledal správné řešení. Dobříšský sbor se jeví v rámci seniorátu, a vlastně i celé církve jako nenápadný zázrak. Ze skupiny několika posledních dědečků a babiček se trpělivým mravenčím úsilím Samuele Hejzlara st. a poté Samuele Hejzlara ml. (a jejich sborových spolupracovníků) stalo multigenerační společenství, plné života. Společenství, které se díky svému kulturnímu a ekumenickému působení i přirozenému misijnímu vyzařování stalo důležitým hybatelem dobříšského veřejného života.

Bratr a svědek

Samuel k tomu přispěl mnoha způsoby. Jeho víra byla jasná a vyznavačská, zaměřená ke Kristu. Neměl žádné farářské manýry, členy sboru i nové zájemce o cestu víry obohacoval a inspiroval. Měl bytostný dar vytvářet společenství, do něhož se naplno vkládal nejen on sám, ale i celá jeho rodina, se kterou v tom byl vzácně na jedné lodi. Pro rodinné sborové pobyty otevřeli také svůj areál v Luhu u Čími. Na kolika fotografiích ho naleznete v kostýmech, v zápalu scének podle biblických i dalších napínavých příběhů! V intenzivních vztazích s několika skupinami německých křesťanů byl nejen ten, kdo přivážel mnohou materiální pomoc, ale zároveň rovnocenný partner pro sdílení víry a vytváření společenství.

Ano, jistě, někdy někde ho možná bylo až příliš plno. Nebo konal příliš rychle a jiní mu nestačili. V zápalu věci někdy slovem nejen pohladil, ale i seknul. Ovšem při takovém záběru a při našem člověčenství to nemohlo být jinak.

Poslední měsíce

V červnu 2020 byl Samuel naprostou většinou hlasů opakovaně zvolen za dobříšského faráře. Na podzim se ovšem dozvěděl překvapivou a zlou zprávu o zhoubném nádoru na své ledvině. Podstoupil rychlou operaci a obvyklou protirakovinnou terapii. Bohužel se ukázalo, že nic nezabírá. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval, lékaři vyčerpali všechny možnosti. V posledních týdnech se alespoň našla správná paliativní léčba a Sam je mohl prožít doma s Martou, s dětmi Noemi a Samem, s rodinou své starší dcery Sarah, s rodiči. O Květné neděli 28. 3. mu pod okno přišlo na rozloučenou za sbor zazpívat staršovstvo (více lidí kvůli koronavirové karanténě nemohlo). Večer pak poslední hodiny jeho života doprovodili zpěvem jeho nejbližší. Bohoslužby na rozloučenou se konaly na Velikonoční neděli odpoledne, jejich záznam je dostupný na YouTube e-cirkev.cz.

„Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“ (Mt 25,21)

Roman Mazur, senior Pražského seniorátu