(ČB 4/2021) Jednou z březnových obětí pandemie je také členka náchodského sboru Lydia Baštecká (8. 8. 1948 – 9. 3. 2021). Vyrostla na farách v Brandýse nad Orlicí a v Chocni jako nejstarší dcera faráře Bedřicha B. Bašuse a učitelky hudby Libuše Bašusové. Provdala se za faráře Bohumila Bašteckého, narodil se jim syn a dcera. Většina doby jejich sedmnáctiletého manželství byla spojena s duchovenskou službou v Přelouči. Mgr. Lydia Baštecká pracovala za normalizace v Pardubicích jako archivářka pro šestnáct chemických podniků, od roku 1989 jako vedoucí oddělení ve Státním oblastním archivu v Zámrsku a v letech 1993–2013 jako ředitelka Státního okresního archivu Náchod. I v penzijním věku byla velice aktivní.

V Náchodě patřila k výrazným postavám kulturního a společenského dění. Pořádala oblíbené literárně-hudební večery nebo procházky po stopách literárního hrdiny Josefa Škvoreckého, s nímž se při jeho návratech do rodného města osobně stýkala. Na přelomu století byla jmenována členkou vědecké archivní rady ministra vnitra. Získala Kulturní cenu města Náchoda za rok 2001 a v roce 2008 medaili Za zásluhy o české archivnictví.

Ve své publicistické autorské i editorské práci se zabývala především regionálními dějinami severovýchodních Čech a Kladska, kulturními a literárními dějinami, včetně dějin církevní správy. Za zmínku stojí vedle rozsáhlého množství příspěvků do Náchodského zpravodaje dlouholetý cyklus sborníků Stopami dějin Náchodska či samostatná publikace Náchod z cyklu Zmizelé Čechy. A také stejnojmenný titul Náchod, vydaný s více spoluautory, nebo kniha Broumov, kterou napsala se svou dcerou Barborou Trenčanskou. Lydia Baštecká měla důležitý podíl na Velké encyklopedii osobností Náchoda, která přináší 600 medailonů nežijících osobností se vztahem k Náchodu ze všech oblastí života.

Ve svém náchodském evangelickém sboru působila i jako členka staršovstva, sloužila jako varhanice, dobře ji znají také účastníci varhanních kurzů. Ti, co ji poznali, na ni vzpomínají s úctou. Smuteční rozloučení v evangelickém kostele a na hřbitově v Chocni vedl 18. března bývalý hronovský, dnes jindřichohradecký farář Michal Kitta. Ten ve svém kázání zdůraznil, že svět je dobré místo a smrt není konec. „Ježíš učil lidi žít životem, který je natolik živý, že jej prostě ani smrt nemůže ukončit. Vzkříšení a věčný život je něco, co musí začít už teď, když se místo hloupostí a zbytečností spojujeme s tím, co přetrvá, co je pravé, i když tady my nebudeme,“ uvedl mj. kazatel.

Jaroslav Hubený