(ČB 3/2021) V loňském roce byla velikonoční sbírka HDL (Hlavní dar lásky) určena na opravu kostela v Hranicích. Jen připomenu, že hranický sbor je poměrně malý, ale velmi obětavý, a ještě si v tuto chvíli může dovolit farářku na plný úvazek. Náš kostel je kulturní památka a do nedávna byl v žalostném stavu. Více než 100 let sloužil jako solní sklad, a sůl, která pronikla zdivem, neustále natahovala vlhkost.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Malý kostelík s oprýskanými fasádami působil velmi zanedbaně, nebylo v něm ani WC (jen venku rozpadající se plechová „TOITOIka“). Sbor neměl ani žádné další sborové prostory, jak jsme jinde z církve zvyklí. Samozřejmě máme faru s bytem pro faráře, ale na vzdálené adrese a jen s jednou menší místností, která slouží jako kancelář a zároveň sborová místnost na setkávání všeho druhu. Běžný komfort a přirozené zázemí jsme tady nikdy neměli. To nás samozřejmě trápilo a ve sborové činnosti brzdilo, stejně jako finance, které nikde nejsou nazbyt.
Vše jsme ale řešili a řešíme postupnými kroky. Finanční prostředky jsme získávali z více zdrojů, především z dotací, ale i prostřednictvím Jeronýmovy jednoty, města Hranic a také svojí obětavostí. V roce 2010 byla provedena rekonstrukce šindelové střechy, včetně krovu. V roce 2012 jsme zvládli odvodnění, dešťovou kanalizaci a přípravu pro sanaci zdiva. Roku 2015 byl vypracován projekt na přístavbu kostela. Průběžně jsme sháněli peníze, vypracovávali žádosti – úspěšně i neúspěšně. V roce 2019 jsme provedli přeložku kanalizace a opravu západního štítu kostela. A konečně v roce 2020 realizovali projekt přístavby se vznikem komunitního centra, který je z velké části hrazen z evropské dotace, programu IROP. Letos se už zaměříme na historickou část kostela – opravy severní a jižní fasády, sanace vnitřních omítek a pravidelný udržovací nátěr šindelové krytiny, které budou hrazeny z daru z Kulatého stolu. Na rok 2022 plánujeme restaurátorské práce v interiéru (obnovu nástěnných maleb a dřevěného kazetového stropu) a zahájení činnosti komunitního centra „Otevřené dveře“ pro různé volnočasové aktivity.

Během loňského roku, kdy se život nejen v církvi téměř zastavil, se naše plány, díky Pánu Bohu, uskutečnily. Bohoslužby se sice na jaře a na podzim nekonaly, ale v kostele se pracovalo jinak, hodně svépomocí. A vedle rostla přístavba, což je náš vytoužený sen. Dnes nám stojí krásná zkolaudovaná budova s pěknou prosvětlenou sborovou místností a místností pro mládež, vše bude rovněž sloužit komunitnímu centru. Od místních slyšíme samé pozitivní ohlasy.
Těšíme se, plánujeme a toužíme přežít nejen dobu covidovou, chceme nadále působit jako malý sbor, který nechce být odepsán. S naším zasoleným kostelíkem dostáváme zkušenost, že když je soli hodně, taky to není ideální. Když máme být dle Písma solí země, opravdu nás nemusí být hodně, aby to bylo dobré a „stravitelné“.

Loňská sbírka na Hlavní dar lásky se neskládala do kostelních kasiček, velikonoční bohoslužby se kvůli první vlně pandemie nekonaly. Opravdu s obavami jsme očekávali výsledek, přispívat pomocí sborových účtů je komplikované, neo-sobní, a mnoho lidí má navíc úplně jiné, existenční starosti. Přesto jste vy všichni i za těchto nepříznivých okolností obětavě podpořili malý sbor kdesi na Moravě a sbírka vynesla velkorysých 1,1 mil. Kč!

Rádi bychom všem dárcům touto cestou opravdu upřímně poděkovali. Velmi si toho vážíme, protože víme, že sami nemáte na rozhazování, a i vaše sbory se potýkají s řadou potíží. Chtěli bychom vás na oplátku povzbudit ujištěním, že se náš malý sbor nebojí a že hledíme do budoucna s optimismem a nadějí. To je právě v dnešní době určitě neméně důležité.

Pavlína Lukášová, farářka v Hranicích