(ČB 3/2021) Kdy začíná vaše neděle? A jak se to pozná? Odbije půlnoc? Zazvoní budík? Konečně je všechno hotovo? Zapínáme rádio, televizi, počítač?
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
„Chce to začít nejlépe v pondělí, aby to zrálo…“ píše mi kamarádka a kolegyně, když si v neděli po bohoslužbách vyměňujeme pár zpráv přes internet. Řeč je o přípravě kázání. Sdílíme, co bylo v kostele, jak to dopadlo, co jsme jak stihly. Sedím v kanceláři a zkouším se trochu zahřát. Marně. Mezi dvěma ranními bohoslužbami dnes bylo málo času a ve spěchu jsem si v druhém kostele zapomněla vzít pod talár vrstvu navíc.
Slavili jsme večeři Páně, tak na přesun a přípravu zbylo sotva patnáct minut. Presbyter a kamarád mi naštěstí nabídl svezení. Cestou jsme si povídali o tomhle divně zamrzlém pandemickém čase. A taky o tom, jak víkend vlastně trochu splývá s jinými dny. Děti jsou vázány distanční výukou doma i přes týden. Tak kdy a čím začíná vaše neděle?
V kanceláři mám před sebou posledních pár kousků postních preclíků. Dělili jsme se o ně při vycházení z kostela. „Kilo mouky je kilo mouky.“ Na tuhle větu, kterou komentovala recept jedna milá kolegyně, jsem večer myslela několikrát; ruce od těsta, s myšlenkami ještě u kázání. Na vládou povolené zástupy už se dostane, jenže těsto zázračně neubývá. Taky přemýšlím, jak je vlastně rozdávat, abychom dodrželi hygienu a nikoho neohrozili…
Mezi jednotlivými várkami je čas dodělat nahrávku „nedělky“, nahrát ji na internet a rozeslat členům sboru. Za sedm let služby mám z každých bohoslužeb v počítači jeden soubor. Za poslední rok ke každým bohoslužbám rovnou celou složku: scénář a nahrávku nedělky, obrázky k ní, kázání k rozeslání poštou, žalmy do lavic (když zpívat nemůžeme), pořad bohoslužeb… S přípravou neděle mi už od středy pomáhá zpravidla šest, sedm mladých. Presbyteři si připravují čtení a přímluvy. Mám z nich radost. Kdy že začíná vaše neděle?
U večeře Páně jsme dnes měli ovečku. Choulila se v náručí tříletého chlapce; je sice látková, ale doprovází ho všude. Když jsem malému chovateli položila ruku na rameno a ujistila ho, že mu Bůh žehná a chrání ho, přikývl a řekl: „Jo.“ Bylo to jedno z nejzřetelnějších „amen“ u večeře Páně. Jednou jsem takhle v kruhu u stolu Páně dostala při požehnání hračku. Dítě, které s důvěrou přijalo jemu věnovanou pozornost, poslalo to dobro dál. Čekáme snad při konfirmaci nějaké lepší přijímání? „Amen,“ praví Ježíš, „jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“ (Mt 18,3–5) Kdy začíná naše společná neděle?
K neděli patří setkání, společenství, církev, Slovo Boží, které má ale co dělat s hlasy, službami a úsměvy konkrétních lidí. Sdílení skutečnosti. Slavnost, na níž člověk může vzít svou nedokonalost, pečivo, modlitbu nebo látkovou ovečku. Přijímání. Teď k ní patří taky starosti, omezení, nemoc, izolace, rozhovory na dálku. Den Páně je, když se dotýkáme toho, co zrovna je, nejsme jen diváky, ale žijeme z Kristova vzkříšení. Kdy tedy začíná vaše neděle? Nemusí to být zrovna těch pár hodin v kalendáři, mohou nám v tom ale hodně pomoci.
Jana Hofmanová