(ČB 1/2021) Na babičku Jarku se děti ze školky v Ostravě-Vítkovicích vždy těšily. Jednou týdně jim totiž četla pohádku před poledním spánkem. Paní Jarmila zas měla radost, že se v tu chvíli v pohádkovou babičku promění.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
Nebyla to pro ni samozřejmost pravidelně mezi děti dorazit. Paní Jarmila se už těžko pohybuje, mezi děti ji proto vozilo auto. Řídil někdo z pracovníků Domovinky, denního a týdenního stacionáře pro seniory Diakonie ČCE Ostrava. Tam totiž setkávání nejmladších s nejstaršími dlouhodobě organizují. Před třemi lety se stalo součástí nabízených služeb, které jsou v Domovince zaměřeny na lidi ve věku 60+ se sníženou soběstačností. Denně kromě víkendu do Domovinky dojíždějí, aby se mohli setkávat, povídat si, s dopomocí zkušených pečovatelek něco tvořit. Vídat se s dětmi předškolního věku ovšem patří v rámci seniorských stacionářů ke službám spíše ojedinělým. Taky za něj Domovinka získala diakonické ocenění za inovace.
„Nejvíc, ale opravdu nejvíc se našim seniorům rozsvítí oči, když vidí děti,“ vysvětluje Jitka Rýznarová, proč se pro společné aktivity dětí a seniorů rozhodla. Nepatří k nim jenom čtení před spaním. Když například dorazí do Domovinky dětská návštěva z komunitního centra Makovice, zvládnou toho staří a malí společně spoustu. Hrají deskové hry. S paní Blaženkou, která byla donedávna aktivní členka Sokola, si děti zacvičí. Osmiletý Vašík všechny zaujme hrou na flétnu. Společně se maluje a tvoří. Mezi seniory se o podobných událostech potom mluvívá i týden.
„Dospělý člověk dost často ztrácí ideály. Když se k tomu přidají obtíže se stářím spojené, může se mu svět proměnit v místo plné problémů a bolestí,“ popisuje Jitka Rýznarová. Přítomnost dětí, které se dovedou radovat i s takových zdánlivých banalit, jako je dobře postavená věž z kostek, jednoduchá písnička nebo krátká pohádka, pak takové temné vidění světa nabourává a prosvětluje. Pozitivně to působí například i na lidi s demencí, kteří se z laického pohledu zdají být už zcela mimo tento svět.
Senioři z Domovinky se vzájemně navštěvují s dětmi
– z mateřských škol
– z komunitního centra Makovice z Ostravy-Poruby
– ze speciální MŠ a ZŠ Diakonie ČCE Ostrav
A jaký smysl má takové setkávání pro děti? Když jsem byla malá, babička už na tom byla tak, že jsme se o ni museli starat,“ vzpomíná Jitka Rýznarová. Dnešní děti školkového věku či z prvního stupně základní školy podle ní takovou zkušenosti nemívají. Buď se s lidmi vyššího seniorského věku nesetkávají vůbec, nebo jsou jejich prarodiče stále v plné síle, berou je na výlety, často ještě ani nejsou v důchodu, mají svá zaměstnání. „Pro děti je důležité zjistit, že lidé v seniorském věku nemusí být vždy aktivní. Mohou to být také ti, kteří se pohybují jen o chodítku, nejsou pořád plni úsměvů a energie,“ říká Jitka Rýznarová. Hned dodává, že úcta ke stáří nevznikne sama. Je potřeba k ní děti vést.
Adam Šůra