Letos v půli září vzala synodní rada na vědomí koncepční studii dalšího rozvoje evangelického střediska Horský domov Herlíkovice. Dokument předtím prošel několika koly projednávání v rámci ÚCK a konzultací s ekonomickými odborníky i s Benjaminem a Olgou Klineckými coby současnými provozovateli střediska. Představuje rámec, ve kterém je možné řešit otázky jakýchkoli dalších investic do herlíkovického areálu podle pořadí naléhavosti s přiměřeným zřetelem k návratnosti vložených prostředků. Studie je tak zároveň podkladem pro jednání o podmínkách smlouvy s nájemci pro období příštích 5–10 let, kdy už si církev nemůže dovolit žádné ad hoc improvizace, sanované ze společných církevních peněz.

Koncepce směřuje k tomu, aby Horský domov jako místo setkávání i odpočinku nabízel širší možnosti ubytování pro jednotlivce, rodiny i větší či menší skupiny – církevní (sborové zájezdy atp.), školy v přírodě, pobyty organizované firmami aj. Větší variabilita by měla umožnit, aby různé typy pobytů probíhaly souběžně, a vést k vyšší obsazenosti střediska v průběhu celého roku. K tomu je nutné zajistit vyšší míru vzájemné nezávislosti objektů než dosud; zejména Kunzárnu a výhledově i Vokurku by hosté mohli po rekonstrukci obývat i v samoobslužném režimu s nabídkou společného stravování jen jako volitelnou možností.
V hlavní budově by měly být vybudovány nové pokoje, zapotřebí jsou i seminární prostory pro oddělené programy skupin. Během nejbližších dvou až tří let by celkový počet lůžek v areálu vzrostl z dnešních asi 60 na 90 (10 v hlavní budově a 20 v rekonstruované Kunzárně). První nutnou investicí do dlouhodobě udržitelného rozvoje Horského domova je ovšem rekonstrukce systému odkanalizování areálu a napojení vodojemu na obecní vodovod, protože jinak hrozí, že sebeúčelněji a sebecitlivěji upravené objekty přestanou být ze dne na den způsobilé k užívání.
Celkový odhad nákladů na investice do Horského domova, plánované do roku 2024, je asi 15 mil. Kč. Je to hodně peněz? Ano, je, ale alternativou k investicím v této výši rozhodně není nedělat nic. Stav vodohospodářské infrastruktury areálu představuje časovanou bombu, netěsnící okna v hlavní budově vyžadují zásah, který by ale nebylo rozumné dělat bez ohledu na potřebu dispozičních úprav, Kunzárna díky několikaletému provizornímu užívání Sdružením přátel Herlíkovic sice nepodlehla zkáze, ale rekonstrukce, která umožní její celoroční užívání ve prospěch celé církve, ji i tak teprve čeká.

Největší položky se týkají stavebních úprav hlavní budovy s rozšířením její kapacity (přes 7 mil. Kč) a rekonstrukce Kunzárny (přes 5 mil. Kč). Zbylé cca 3 miliony jdou na vrub již zmíněné kritické vodohospodářské infrastruktury a menších prací jako nátěry střech atp. Kdo by se snad obával, že charakter plánovaných úprav posune standard ubytování do kategorie cílící na jinou klientelu než tu dosavadní, může zůstat klidný. Za tyto peníze určitě nepořídíme žádný mnohahvězdičkový luxus, ale „jen“ lépe využitelné prostory, těsnící okna, spolehlivě fungující technologické zázemí areálu i rekonstruovaných budov a podobně.

Otázka tedy nezní „15 miliónů, nebo nula?“, ale zda pokračovat ve zdánlivě levných improvizacích a lepení havarijních stavů, nebo uvést středisko koncepčním zásahem v relativně krátkém čase do dlouhodobě použitelného stavu, s reálnou perspektivou, že konečně přestane být pro církev finanční zátěží. Rozhodnutí synodní rady je přitakáním k té druhé možnosti. Ekonomický poradní odbor synodní rady doporučuje financovat potřebné investice bankovním úvěrem, pro jehož sjednání je dnes vhodná doba. Může se to zdát odvážné, ale je to určitě lepší než pokračovat v nekoncepčních improvizacích nebo nemovitosti na turisticky atraktivním místě prostě rozprodat. Přijetí úvěru bude samozřejmě možné pouze se souhlasem synodu.

V dějinách Horského domova se střídala šťastnější období s méně šťastnými. V roce 2016 dospěla situace střediska do bodu, kdy církev vážně uvažovala o ukončení jeho provozu a prodeji nemovitostí. Řešení se našlo takřka v hodině dvanácté díky současným provozovatelům, kterým se v krátké době podařilo Horský domov resuscitovat a vdechnout mu opět sympatického evangelického ducha, tentokráte ve šťastné kombinaci s citem pro ekonomickou udržitelnost. Bezpočet pozitivních ohlasů na působení manželů Benjamina a Olgy Klineckých a rostoucí obsazenost střediska ukazují, že středisko může církvi přece jen přinášet užitek a dobré jméno, aniž by muselo být donekonečna dotováno. Ochota současných nájemců jednat o prodloužení smlouvy s církví za podmínek umožňujících i potřebné investice je jedním z důvodů, proč lze mluvit o konci improvizací a dobrém výhledu. O dobré naději, že místo, které se v průběhu desetiletí stalo skutečným „horským domovem“ mnoha evangelíků i neevangelíků, zůstane vlídným a inspirativním prostředím i v letech příštích.

Jaromír Plíšek, tajemník Ústřední církevní kanceláře ČCE