(ČB 3/2020) Celý svůj dospělý život hledám správnou, spíš vůbec nějakou míru poslušnosti vůči autoritám. Měl jsem velké štěstí vyrůstat a jako kluk zrát v prostředí, kde si ti nejbližší autoritu nevynucovali. Nemuseli. Měli ji v sobě jako atraktivní lidskou kvalitu. Nalézt správnou míru poslušnosti vůči těm, kteří jsou nadáni mocí, je pro mě těžké. Stačí párkrát podlehnout pokušení udělat z člověka boha, a vezete se. Jak hledám správnou míru? Skrze lásku. Žena mého srdce je trinitární teoložka. Její vztah ke studentům a lidem je úžasný. Učím se od ní lidskému spolužití. Odezírám, jak lze v druhém objevit skrytou kvalitu a být poslušný do té míry, abych se sám za sebe a za nás nestyděl.
Poslechněte si článek:
Zdeněk A. Eminger
Co je to za otázku? Přece ve všech! Ve zdravé výživě, v pitném režimu, v tělesném pohybu, v duševní práci… Jakmile něco přeženu, škodím si. Jakmile něco zanedbám, škodím si také. Všeho s mírou, říkaly babičky a měly pravdu. Kupodivu to platí opravdu všude, kde mohu něco přehnat v dobrém i ve špatném – mohu se unudit i ubavit, ujíst, upít, ustarat, dokonce i usloužit bližním k smrti. A jak hledat správnou míru? Žít střídmě a pestře a příliš si nad tím nelámat hlavu, protože i uvažování o správné míře může být nadměrné a ubírat mi vzácný čas života.
Zdeněk Susa
Správnou míru opakovaně hledám v tom, kolik čemu věnovat času. Je tolik smysluplných oblastí, kterým stojí za to se věnovat. Namátkou: studium, děti, má žena, vztahy s lidmi ve sboru i v obci, rodiče, kteří už potřebují s ledasčím pomoct… Někdy se mi stává, že když dělám jedno, mám nepříjemný pocit z toho, že zanedbávám druhé. Správnou míru v tom, kolik čemu věnovat času, hledám těžce a často pod tlakem vnějších okolností.
Lukáš Klíma
U mě je to spíš naopak – skoro vždy se snažím najít správnou míru, vidět věci ze všech stran, pochopit tohoto druhého… Někdy ale je potřeba jasné slovo, někdy lidé kolem mě potřebují vědět, kde přesně stojím a co myslím. Což se ode mě dozvědí málokdy. Prostě jsem příliš střídmý a uměřený. Já potřebuji najít správnou míru v tom, že nehledám tak často správnou míru.
Peter Stephens
Jak moc jsem byla v životě „uměřená“? Alkoholu jsem nikdy nepropadla, poslední cigaretu jsem ale zahodila teprve před pěti lety. Nepřejídám se. Vždycky jsem pilně „turistikovala“ a pravidelně cvičila. V posledních letech ale poněkud lenoším. Mohlo by se říci, při dovršených 82 letech, že mám už na lenost právo. Avšak herež! Dokud jen trochu můžeš, babi, tak se hejbej! (To by mohlo být novoroční předsevzetí… Tak mi držte palce.)
Lída Janská
Nejtěžší je objevovat vyváženost mezi pozorností pro druhé a pro sebe. Pracuji v pomáhající profesi, odpovědnost je pro mě vysoko postavená hodnota, a celoživotně hledám, jak skloubit zájem o druhé s tím, co potřebuji já sama. Mít čas pro sebe, dostatečně odpočívat, umět říkat ne, občas se za něco odměnit, to všechno ve mně někdy vyvolává drobné i větší výčitky, jako by to bylo nepatřičné. Hranici hledám ztěžka, ale pomáhá mi opakovaná zkušenost, že být sama se sebou a dát někdy přednost péči o sebe před starostí o druhé mi umožňuje získat důležitý odstup a díky tomu i elán pokračovat v tom, co pokládám za důležité.
Ruth Šormová
Správnu mieru vo svojom konaní v reakcii na spoločenské a náboženské témy, s ktorými sa stretávam, sa snažím nájsť v pohľade psychológov, stíšením v modlitbe a uvažovaním nad textami Biblie na danú tému.
Štefan Šrobár
Pamatuji si rčení „všeho s mírou a dobrého pomálu.“ Bylo to míněno s ohledem na jídlo. Klidně by se to ale dalo použít i na ostatní oblasti života. Má to ale háček. Jak určit tu správnou míru, nebo co je to dobré? Navíc to vypadá, že je dobré dělat všechno jakoby napůl. Tak si raději říkám: Žij naplno a soustřeď se na to, co zrovna děláš. Ať už pracuješ, jsi s rodinou nebo relaxuješ s knížkou v ruce nebo jsi na výletě po horách. Jen nezapomínej, že tu nejsi sám pro sebe.
Vladimír Zikmund