(ČB 3/2020) Bouřlivá diskuse kolem obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí mimo jiné ukázala, že na poli ekumenismu stojí české církve stále před mnoha výzvami a nesnadnými úkoly – navzdory všemu potěšitelnému, co se v úsilí o vzájemné porozumění a sblížení doposud podařilo. Martin Vaňáč (1972), katolický historik a teolog, se ve spleti různých církví, denominací a duchovních tradic pohybuje jako ryba ve vodě. Palčivé ekumenické problémy jsme pro tentokrát ponechali stranou a zaměřili jsme se na to, jak se ekumenickým tématům věnuje Evangelická teologická fakulta, na níž Martin působí.

Poslechněte si článek:

Jak ses jako katolík na Evangelickou teologickou fakultu vůbec dostal?

Nejsem zdaleka jediný katolík, který na ETF působí. O svojí cestě na fakultu začnu trochu zeširoka. Ještě při studiu na matematickém gymnáziu jsem po roce 1989 navštěvoval kurz studia Bible u adventistů, což byla moje první ekumenická zkušenost. Jejich znalost Bible jsem ocenil, ale vadilo mi přílišné zdůrazňování jejich vlastních zvláštností (např. svěcení soboty) a kritika ostatních církví. Chodil jsem také na čtení a výklady Teologické sumy Tomáše Akvinského pod vedením legendárního Kazimíra Večerky, které se konaly na filozofické fakultě. Tomismus v jeho podání na mne zapůsobil svojí téměř matematickou logičností. Postupně jsem však zjišťoval, že zdaleka ne všechny moje zkušenosti se dají tak snadno a logicky vysvětlit. Tak jsem kromě různých přednášek České křesťanské akademie chodil na bytové semináře, kde jsme se pod vedením Štěpána Špinky učili číst a interpretovat některé základní texty teologů jako byl Joseph Ratzinger, Walter Kasper nebo Romano Guardini.

To jsou ale samí katoličtí autoři, jak to tedy s tvou cestou na Evangelickou teologickou fakultu souvisí?

To vše u mě – tehdy už studenta historie a archivnictví na filozofické fakultě – vzbuzovalo zájem o hlubší proniknutí do teologie. Protože tehdy nebylo možné, aby na katolické teologické fakultě studovali v řádném denním studiu laici, tedy lidé, kteří se nepřipravovali ke kněžství, podal jsem si přihlášku alespoň na dálkové studium. Zároveň jsem se přihlásil na nově zřízené studium teologie, které v roce 1995 otevřelo občanské sdružení Institut ekumenických studií v Praze. Zatímco úroveň dálkového studia na KTF mě zklamala, ekumenické prostředí, přátelské vztahy a způsob studia na Institutu ekumenických studií, který kladl velký důraz na dialog a propojení s osobní zkušeností, mě velmi zaujal. Zde jsem poznal prof. Pavla Filipiho, u kterého jsem nakonec psal bakalářskou práci o ekumenických vztazích v Čechách na přelomu 19. a 20. století. To už se odehrávalo v rámci ETF, protože během akademického roku 1998/1999 převzala fakulta toto studium jako bakalářský program s názvem Teologie křesťanských tradic.

Měl jsi ještě jinou zkušenost s ekumenismem?

Přes Institut jsem se dostal k práci v sekretariátu Ekumenické rady církví v České republice, kde jsem měl možnost se s představiteli různých církví osobně seznámit. Byla to doba, kdy se i katolická církev ekumenických aktivit výrazně účastnila. Papež Jan Pavel II. opakovaně vyzýval, aby v rámci přípravy na tzv. Velké jubileum roku 2000 došlo ke smíření a pokroku v ekumenismu. Především díky pražskému arcibiskupu kardinálu Miloslavu Vlkovi byla katolické církev u nás ekumenicky aktivní. Mohl jsem se účastnit některých zasedání Komise pro studium problematiky, spojené s osobností, životem a dílem mistra Jana Husa a Komise pro studium rekatolizace českých zemí v 16.–18. století, což pro mě byla zajímavá ukázka odborného historického a ekumenického dialogu. Kromě toho jsem poznal i jiné formy ekumenismu, např. v rámci česko-slovenského regionu Mezinárodní ekumenické společenství.

A jak ses stal vyučujícím na ETF?

Po semestrálním pobytu na univerzitě v Kostnici a po postupném dokončení studií na filozofické, evangelické i katolické teologické fakultě jsem se stal v červnu 2001 výkonným ředitelem Institutu ekumenických studií v Praze a koordinátorem bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic, což bylo spojeno s částečným úvazkem na ETF. Pokračoval jsem v doktorandském studiu historie na filozofické fakultě v Praze, vyučoval jsem církevní dějiny na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické Jabok a podílel jsem se na výuce dějin křesťanství a ekumenické ekleziologie na oboru Teologie křesťanských tradic. Jenže v roce 2007 jsem se musel ze všech aktivit stáhnout, protože bezprostředně po narození druhého syna diagnostikovali mojí manželce rakovinu, které o rok později podlehla. I přes velkou pomoc spousty lidí to byla dost složitá situace, protože rakovina v naší rodině opravdu řádila, poměrně krátce po sobě zemřela moje babička a oba moji rodiče. Se dvěma malými dětmi na krku jsem ani neměl moc času a energie přemýšlet, co dál.

Jak v tomto těžkém období pokračovala tvá akademická dráha?

Zpětně viděno bylo pro mě velmi důležité udržet s fakultou kontakt. Znovu jsem se pustil do doktorského studia historie a byl jsem přijat na částečný úvazek jako asistent na Ekumenickém institutu ETF u prof. Pavla Filipiho. Kromě výuky na Teologii křesťanských tradic jsem se s prof. Filipim podílel na výuce dalších oborů na ETF v rámci Kolokvia z ekumenické teologie, kde jsme probírali různá ekumenická témata. Byla to velká škola ekumenického dialogu, což bylo dáno nejenom velkými znalostmi prof. Filipiho, ale i jeho přístupem. Při výuce jsme se mimo jiné doplňovali v tom, že jsme oceňovali různé prvky v tradici toho druhého a naopak byli kritičtější k vlastní církevní tradici.

Institut ekumenických studií a Ekumenický institut, to se lidem může plést. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Institut ekumenických studií vznikl v roce 1994 jako občanské sdružení pro podporu ekumenického dialogu a jeho hlavním cílem byla organizace ekumenického teologického studia. Při jeho vzniku se sešli jednak lidé z předlistopadových podzemních katolických struktur kolem biskupa Jana Konzala, kteří měli dlouholetou zkušenost s organizací tajného studia teologie, dále pak vyučující z Husitské teologické fakulty a z katolické církve. Po převzetí studijního programu Evangelickou teologickou fakultou Institut ekumenických studií, nyní jako zapsaný spolek, nadále zajišťuje některé aktivity, související se studijním programem, např. dvakrát do roka pořádaná víkendová setkání zájemců o teologii, duchovní cvičení nebo úvodní studijní soustředění. Kromě toho udržuje kontakt s absolventy.

A Ekumenický institut?

Ten byl na ETF založen již v prosinci 1955 s úkolem studovat problematiku ekumenického hnutí zejména ve vztahu k aktuálním mezinárodně politickým otázkám. Jeho vznik souvisel jak s tehdejším rozvojem ekumenického hnutí, tak také se snahou státních orgánů komunistického režimu o prosazení vlastních zájmů v tomto hnutí. Ekumenický institut měl mít např. na starosti přípravu materiálů a odborných pracovníků pro kontakt s křesťanskými církvemi a organizacemi v zahraničí.

Jestli se nepletu, existuje mezi oběma ekumenickými instituty i nějaké personální spojení…

Od roku 1992 byl ředitel Ekumenického institutu prof. Pavel Filipi, který přijal za odbornou asistentku Ivanu Noble, spoluzakladatelku a první výkonnou ředitelku Institutu ekumenických studií. Prof. Ivana Noble se po smrti prof. Filipiho stala od začátku roku 2016 ředitelkou Ekumenického institutu. Já jsem odborný asistent Ekumenického institutu a nedávno jsem se stal předsedou spolku Institut ekumenických studií, ale jeho výkonný ředitel a zároveň koordinátor programu Teologie křesťanských tradic je kolega Petr Jandejsek, znalec teologie osvobození, který se věnuje hraniční oblasti mezi sociální prací a systematickou teologií.

A jakým tématům se věnuješ ty?

Věnuji se křesťanským církvím u nás a jejich vzájemným vtahům. Se studenty například probíráme teorii a praxi při slavení křtu a večeře Páně v jednotlivých církvích a sledujeme odlišné důrazy nebo naopak společné prvky. Vzájemně uznávaný křest je totiž důležitým poutem mezi křesťany a důležitým východiskem ekumenismu. Vstřícné ekumenické vztahy nejsou nějaký důsledek novodobé filantropie nebo zdvořilosti, ale pramení z uznání jednoho křtu. Věříme, že křtem jsme přivtěleni k jednomu tělu Kristovu. To se ale neděje ve vzduchoprázdnu. Křtem jsme zároveň začleňováni do různých církevních společenství, která jsou mezi sebou z rozmanitých důvodů rozdělena. To je východisko ekumenismu a zároveň pobídka k jeho dalšímu prohlubování a k překonávání dosavadního rozdělení. Při studiu církevních struktur nebo církevní praxe se potvrzuje názor, že je více toho, co nás spojuje, než toho, co nás rozděluje.

Blíží se termín podávání přihlášek ke studiu na vysokých školách. Proč je podle tebe dobré dnes teologii studovat?

Pozoruji, jak se dnes mnozí ohánějí křesťanstvím nebo tzv. křesťanskými hodnotami, proto považuji za důležité, abychom věděli, co to skutečně je. Uznávám, že zorientovat se v dnešním světě není jednoduché a číst znamení času nebylo snadné ani v Ježíšově době, natož teď. Křesťanské církve potřebují nejenom dobře vzdělané duchovní s širokým rozhledem, ale také teologicky vzdělané laiky. Třeba proto, aby se v praxi farností a sborů nepovažovalo za nejdůležitější dělat věci tak, jak se u nás dělaly vždy. Křesťané by měli hledat nové cesty, mít odvahu k experimentování a respektovat pluralitu teologií a spiritualit. K tomu je potřeba zakotvenost v Písmu a tradici církví, což jde těžko bez systematického vzdělání. Líbí se mi, že ETF nabízí různé obory a různé formy studia.

Největší zkušenosti máš jistě s programem Teologie křesťanských tradic.

Ten je přednostně určen pro ty, kdo paralelně studují jiný obor nebo studují při zaměstnání. Setkávají se zde studenti rozmanitého věku, profesního zaměření a církevní příslušnosti, samozřejmě včetně nevěřících. Každý ročník je originální, a pro nás vyučující je to výzva a obohacení. Kromě mnoha diskusí jsou pro mě cenné společné modlitby a slavení bohoslužeb, kde je možné zakoušet atmosféru vzájemného přijetí a solidarity. Absolventi uplatňují teologii většinou jako druhou odbornost v rámci svých profesí nebo při práci ve sborech a farnostech.

Studium tedy nemá za cíl jen vyškolit pragmaticky zaměřené plánovače aktivit a projektů.

Především má připravit lidi s ochotou a kompetencí k rozmanitým podobám služby. Teologické vzdělání může výrazně pomoci překonávat vzájemné předsudky mezi křesťany a podpořit spolupráci. Pobídkou jsou pro mě slova společné katolicko-luterské deklarace, podepsané v Lundu v roce 2016, v jejímž závěru je ekumenismus označen za „velkolepé dobrodružství“ a farnosti jsou vyzvány, ať jsou „odvážné a kreativní, radostné a plné naděje“. Při návštěvě Světové rady církví v roce 2018 papež František označil ekumenismus za „skvělý podnik se ztrátou“. Tato myšlenka se mi líbila. Studentům říkám, že smyslem ekumenismu, resp. setkávání s druhými, by mělo být vzájemné obohacování. Na druhou stranu si myslím, že ten skutečný ekumenismus musí trochu bolet, resp. by měl částečně relativizovat „moje jistoty“, abych byl ochoten a schopen být otevřen něčemu většímu, co třeba moje dosavadní představy převyšuje. Studium teologie v ekumenickém společenství pro to může být dobrou pomocí.

připravil Ondřej Kolář; fotografie z archivu MV

Přihlášky ke studiu na ETF UK je možné podávat do tří bakalářských programů:
• Evangelická teologie
• Pastorační a sociální práce
• Teologie křesťanských tradic
a tří navazujících magisterských programů: 
• Evangelická teologie
• Teologie – spiritualita – etika
• Komunitní krizová a pastorační práce – Diakonika 
Potřebné informace jsou k dispozici na webu fakulty: http://etf.cuni.cz