Český bratr 10/2012.

Už jste se někdy zamysleli nad tím, co pro vás hudba znamená? Jestli vás nějakým způsobem ovlivňuje, zdali ve vás vyvolává různé představy a zdali je důležitou součástí ve vašem životě? Stačí se na chvíli zaposlouchat a uslyšíte šumění stromů, větru, potůčku, deště, zpěv ptáků, ale také hluk dopravních prostředků a velkoměst.

Odpradávna si člověk zpíval, tancoval, vymyslel noty, hudební nástroje a jednotlivé tóny a zvuky zapsal do notových řádků a vzniklo umění – hudba. V rámci luterské liturgické hudební konference v německém Heilsbronu jsem měla možnost poznat sílu, kterou nám hudba dává a prostřednictvím které můžeme společně chválit našeho Pána.  Pokusili jsme se též napodobit slovy a jednoduchým nápěvem zvuk zvonů. Když se rozeznělo zhruba 60 hlasů v osmihlasém kánonu, vyvolalo to v nás neuvěřitelný zážitek plný Božího požehnání. Na konferenci byli pozváni i hosté ze zahraničí, především děvčata z Konga.

O tom že nás hudba sjednocuje, jsem se přesvědčila, když děvčata začala zpívat mně známý nápěv, jejž nás naučili v rámci Nsango Malamu naši přátelé z Konga a Angoly. Neváhala jsem a přidala se k ženám, které nemohly pochopit, odkud znám jejich písně i s krásným angolským přízvukem. Okamžitě jsem se stala součástí workshopu, který společně vedly. Jejich vyprávění o tamějším průběhu bohoslužeb bylo velice zajímavé. Celé bohoslužby se zpívá a tancuje. Tvrdí, že při zpěvu a tanci stojí přímo před Pánem a a tak ho chválí. Díky tanci vycházejí na povrch emoce a problémy vyjadřují celým svým tělem. Bohoslužby mohou trvat i několik hodin. Během bohoslužeb zpívá několik pěveckých sborů od dětí přes mládež až po dospělé. Po hlavním kázání následují sbírky. Mají jich několik a každý něco odevzdává. Mohou to být i potraviny, zkrátka cokoliv. Většinou šetří celý týden, aby mohli poděkovat za tyto dary. A hlavně je to velké tajemství, nikdo neví, kdo a kolik co dává a všichni to respektují a respektují Pána Boha. „Je to náš otec,“ říká Véronique, jež pochází z provincie Katanga a pracuje v organizaci Ženy Země.  Na konci bohoslužeb vytvářejí jeden veliký kruh, kdy farář zopakuje to nejdůležitější, co si mají lidé odnést, a poté se rozcházejí. Během bohoslužeb nepoužívají žádné hudební nástroje s výjimkou bubnů, protože zpěv a tanec je Boží dar.

Hudba má i léčebnou sílu. V rámci druhého workshopu hudební terapie jsme měli možnost vnímat své tělo, náš pravidelný dech a sílu jednotlivých tónů, které jsme vytvářeli zpěvem a na různé zvláštní hudební i nehudební nástroje a především naše tělo, jež je jeden velký hudební nástroj. Je neuvěřitelné, jak se člověk dokáže dechovým cvičením a vydáváním různých zvuků uvolnit a zapomenout na běžné starosti, neboť pod odborným vedením dokážete rozvibrovat každou buňku ve svém těle a dochází tak k harmonizaci těla i duše, kterou dokonale dobijete svou energii.

Chtěla bych vám doporučit, abyste si zpívali, hráli, tancovali i přesto, že si myslíte, že to neumíte. Jsem si jistá, že v každém z nás dřímá kousek tohoto Božího daru. A kdyby ne, poslouchejte vše, co zní kolem vás. Náš Pán chce, abychom ho poslouchali, a třeba právě prostřednictvím zvuků kolem nás k nám promlouvá. Vyslyšme ho tedy.

Jana Mostecká