Kolem Vánoc přišly do všech sborů materiály ke kampani nazvané 5 % a hlavu vzhůru. Doprovázel je dopis, který četli faráři a členové staršovstev a lidé po celé církvi dostali do rukou letáčky, kartičky s QR kódem, který vede na speciální webové stránky, a plakáty do vývěsky či na nástěnku. O zodpovězení několika otázek k této kampani jsme požádali synodního seniora Daniela Ženatého.

Poslechněte si článek:

Co bylo impulzem k této kampani?

Především třicáté výročí života ve svobodě. Když už jsme svobodní, tak pořádně, ne? A začněme od sebe. Je to přece výsada. Já se smím, aspoň částečně, zbavit soustavného svírání, které trvá těch 30 let, jak to bude s financemi v církvi dál. Svobodně, rád, vděčně dám pět procent příjmu svému sboru.

V čem je tato výzva jiná než všechny jiné dříve?

Síla spočívá v tom, že si dovolím ten luxus a nejdu přesvědčovat druhé. Že konečně nemusím zvonit u vrat sousedů a vyzývat je, aby na potřeby sboru taky něco dali. Smím si užít tu krásu, že fakt jde o mě. Tak se nadechnu, je to moje šance. Moje svoboda. Já smím být šťasten z toho, že přispívám řádně na něco tak výtečného, jako je církevní sbor. A samozřejmě bude také moc dobré, když má svoboda nadchne další a další a další. Takže – ta kampaň mluví ke mně, nemluví k těm druhým. Nenabádá, nementoruje. Nabízí něco více. Nabízí vykročení k svobodě.

 

Navazuje na práci strategické komise?

Samozřejmě. Navazuje na jednání a přemýšlení každého staršovstva, komise, konventu, synodu. Vyrůstá ze všeho toho, co jsme v církvi na různých úrovních projednávali od roku 1993, kdy jsme přijali Personální fond. Nic z toho není zbytečné. Tohle je pokračování.

Proč právě pět procent?

Tak jsme se před těmi 30 lety zavázali činit, když jsme přijali Řád o hospodaření církve.

A proč „hlavu vzhůru“?

Dlouhodobé mluvení o nedostatku financí v církvi nás zbavuje radosti. Mluvíme často spíš o tom, co nejde, než o tom, co jde. Mluvíme více o tom, jak nás ubývá, než abychom hledali, jak nás bude přibývat. Stáváme se spíše smutnými obranáři stávajícího než usměvavými hledači nového. Ale to smíme změnit. A zkusme se přestat příliš trápit tím, jak zařídit, aby takhle jednala většina. Udělejme to my sami.

Je to záležitost dlouhodobá?

Ano. Církev zde bude, dokud Kristus podruhé nepřijde. Ta šance mít dobrý pocit a radost z toho, že dávám, trvá pořád. Ovšem proč to odkládat, že?

Na webových stránkách kampaně https://hlavuvzhuru.e-cirkev.cz/ je vpravo dole obrázek, kde je znázorněno kýžených 5 % a ve výseči loni v celé církvi reálně vybraných 0,75 %. V té pětiprocentní výseči je to opravu mrňavý dílek. Není to ostuda?

No, i tak to lze pojmenovat. Je.

Kdo vymyslel text té kampaně?

Text se rodil dlouho, více než rok jsem jej nosil v hlavě. První verzi jsem sepsal během cesty na Ukrajinu a na zpáteční cestě předložil posádce vozu k cenzuře. Formou to byl spíše takový obvyklý dopis ze synodní rady a hodnocením posádky neprošel. To posílilo odvahu napsat to touhle formou hesel. A pak jsme to dlouho tříbili na synodní radě i v ústřední církevní kanceláři, zleva i zprava.

A kdo přidal grafickou podobu?

Grafická agentura Kreatura z Brna. Spolupracujeme s ní už léta, její grafici pro nás vymýšleli plakáty, skládačky a programy k výročím – například k podobojí, k mistru Janu Husovi, k Lutherovi, loni ke stým narozeninám církve. Ačkoli tito mladí kreativci nemají s církví nic společného, často vystihnou to podstatné – srozumitelné vizuální ztvárnění pro veřejnost církevní i necírkevní. Ostatně – i při vybírání nového loga ČCE zvítězili v anonymní soutěži mezi třiceti návrhy právě oni. Logo, které užíváme od roku 2018 je také dílem Kreatury.

Měl by se s kampaní potkat každý člen církve? I okrajový?

Ano, to je ideál. A také sympatizanti církve, rodinní příslušníci a další. Existuje mnoho lidí, kteří chtějí pomoci dobré věci. Jen se ostýcháme jim dát příležitost.

Jak to udělat? Poslat materiály třeba se sborovým dopisem do všech rodin? Nebo spíše všechny obejít a mluvit o tom?

To nevím. Sám ve sboru už nejsem, a tak nechci radit. Toužím, aby to začalo tím, že se nadchnou kurátoři, presbyteři, a vůbec účastníci bohoslužeb. Farář by to měl citlivě a horlivě podporovat, ale těžko může stát v čele, když se ponejvíce jedná o peníze na jeho plat.

Když někde ve sboru letáčky dojdou, lze je někde objednat?

Některé sbory hned kolem Vánoc žádaly více kusů, než se posílalo v první várce, protože chtěly letáčky dát do každé rodiny třeba osobně nebo s vánočním sborovým listem. Takže se rozdalo úplně všechno. Nyní shromažďuje Monika Voženílková na sekretariátě další požadavky, aby se zadal dotisk. Takže objednávejte nejlépe bezodkladně na vozenilkova@e-cirkev.cz.

 

Jak vy vidíte budoucnost ČCE?

Dobře! Církev přece nedržíme my sami, drží ji Kristus a tomu se z rukou nevymkne. A pokud se týká konkrétně ČCE, záleží také na nás. Pět procent dává šanci i sborům početně malým. Také smějí zvednout hlavu vzhůru. Jistě že ve sboru malém se vybere méně peněz než ve sboru početnějším. Ale proto jsme v jedné církvi, abychom si pomáhali. A pomoct tomu, kdo přispívá stejně jako já, jde nějak bez velkých řečí, je to důstojnější než pomoct tomu, kdo nepřispívá. Ty peníze potřebuje můj vlastní sbor!
Církev se někdy připodobňuje k lodi. Aby plula kýženým směrem, každý na ní má svůj úkol. A není přece možné, aby někdo dlouhodobě říkal, že ho ale nebaví veslovat či se starat o jídlo, a vůbec, ať se starají druzí. Samozřejmě, církev je ohleduplná a laskavá k těm, kdo z nějakého důvodu nemají možnost pomoci. Váží si jich. Nic jim nevyčítá. Naopak. Žádá je o modlitby.

Štědrých podporovatelů je celá řada. Co byste jim vzkázal?

Děkujeme! A nebojte se o své štědrosti mluvit. V dobrém nakazte i ostatní. A vydržte, když vás nějaký zamindrákovaný církevník opepří „objevnou“ poznámkou – takhle si sestro, bratře, spasení nekoupíš. A jsem rád, máme v církvi dost lidí, kteří i více než pěti procenty už dávno přispívají.

A co těm, co stojí a zpovzdálí spíše pozorují nebo kritizují?

Přeji jim odvahu udělat krok do víru dění. Nejsou pod tlakem. Mohou. A něco se změní. K lepšímu.

připravila Daniela Ženatá