(ČB 11/2019) V době ztenčujících se finančních zdrojů pro život církve nabývá na důležitosti fundraising. Jde o sledování dotačních příležitostí, grantových možností, orientaci v agendě a pomoc sborům v této oblasti. Na práci v tomto oddělení jsme se zeptali referentů Zity Nidlové (ZN) a Jonáše Plíška (JP).

Co vlastně to nehezké a nečeské slovo fundraising znamená?

ZN: Slovo FUNDRAISING se objevilo až v moderní době obecné globalizace a má zajímavou etymologii. Skládá se z anglického FUN, což znamená „veselý“ nebo „zábava“, a malajského DRAISING (v originále ड्रैसिंग), což je označení pro „oblečení“ nebo „oděv“. Jak tedy již správně tušíte, FUNDRAISER je člověk, který se jednou za čas bláznivě oblékne

Poslechněte si článek:

a pak jde někam žebrat o peníze – buď na úřad, nebo k dárcům. Velmi zajímavé v této souvislosti je, že v amharštině, která je jakousi moderní podobou nám z Bible známé aramejštiny, se „dárce“ řekne LEGAŠI (ለጋሽ) – ano, správně v tomto kořenu slova rozeznáváte slovo LEGÁLNÍ. A tak nám i tento starý jazyk připomíná, že všechny fundraisingové aktivity by měly probíhat v mezích zákona.

Tak ale teď už vážně – kolik pracovníků má oddělení fundraisingu a jak máte práci rozdělenu?

ZN: V současnosti má naše oddělení 1,5 člověka, což je tak akorát, abychom stíhali práci za dva. Činnost je rozdělena velmi dobře: kolega Jonáš Plíšek se stará o zahraniční granty a já o české a k tomu dávám rozhovory do časopisů.

Co v současnosti vaše oddělení dělá?

JP: Já komunikuji se zahraničními dárci, starám se o jejich granty a zprostředkovávám je. Bývají to především větší granty pro sbory – z poslední doby mohu jmenovat stavbu stacionáře v Přešticích či rekonstrukci sborového domu v Ústí nad Labem, ale také záležitosti týkající se celé církve, jako jsou např. stavební projekty v táboře Jana Amose Komenského v Bělči nad Orlicí či vzdělávací projekty, pořádané oddělením výchovy. V předešlých letech jsem administroval zahraniční dary spojené s řadou církevních výročí.

ZN: Já mám na starosti české granty. Kromě těch pro ústředí (např. každoroční sjezd mládeže) se snažím sbory podporovat v tom, aby samy byly schopny o nějakou dotaci požádat. Průběžně s nimi konzultuji jejich záměry a připravuji pro ně monitoring aktuálních výzev, který už má přes 100 odběratelů. Na jaře jsme také pořádali školení pro začínající fundraisery.

Co nejvíce pomáhá po praktické stránce?

ZN: Před prázdninami jsme zavedli novou webovou stránku s názvem dekujeme.e-cirkev.cz. Je to jakýsi „rozcestník“ dárců a sponzorů, v němž se dá vyhledávat podle typu činnosti, kterou ten či onen dárce nebo sponzor provozuje. Měl by to být nástroj i pro sbory – ty, které si netroufají na dotace, mohou o finanční dary žádat třeba firmy ve svém okolí. A teď mají něco, co svým dárcům mohou nabídnout jako poděkování. Takže například pokrývač, který bude opravovat střechu kostela, dá sboru X nějakou slevu na svoji práci. Příslušný sbor ho může naším prostřednictvím zveřejnit v tomto rozcestníku a přidat i reference, jak byl s jeho prací spokojen. Sbor Y, když pak bude hledat někoho, kdo by mu taky opravil střechu (víme, jak je dnes těžké sehnat kvalitní řemeslníky), si tam dotyčnou firmu může najít, přečíst reference, příp. se i poptat ve sboru X a rozhodnout se, zda tuto firmu osloví. Prostě je to nástroj, který by měl být užitečný pro dárce, pro obdarovaného i pro ostatní sbory.

To zní zajímavě. Máte nějaké další plány?

ZN: Ano. Za ten rok, co tu pracuji, jsem zjistila, že sbory mají často velice nevšední nápady, které by pro nějakou dotační žádost byly vhodné, ale většinou skončí, nemají totiž nikoho, kdo by tu žádost zpracoval a o grant se potom staral. A komerční firmy, které tyto služby nabízejí, už nevědí, co by si za to řekly. Myslím, že by bylo dobré, kdyby každý seniorát (nebo pro začátek dva až tři senioráty dohromady) měly svého fundraisera. Člověka, který umí pracovat s dotacemi a těmto sborům by byl ochoten pomoci. Sbory by si ho samozřejmě platily ze svého, podle toho, na čem by se s ním dohodly. Tuhle práci by mohli dělat např. rodiče na rodičovské dovolené nebo naopak starší lidé, kteří už mají víc volného času. Jde především o to tyto ochotné lidi najít. My bychom je pak mohli tomuto „řemeslu“ naučit, např. formou jednoho nebo více víkendových intenzivních kurzů a i dalších průběžných „doškolování“.

Jaké jsou možnosti získat nějaké peníze na projekty nebo činnost církve?

ZN: PROjekty? PRO koho? To je to, oč tu běží. Ne pro církev, ne pro sbory. Pro lidi. A třeba i pro lidi mimo církev. Jestliže bude mít sbor dobrý nápad, který bude přínosný pro lidi, ideálně i pro ne-církevníky, pak může pomýšlet na nějaké financování odjinud.

Co je grant, dotace, dar, sponzoring?

ZN: Správná otázka. Celé je to trochu složitější, ale pro zjednodušení:
– dotace = cizí peníze z veřejných rozpočtů (města, kraje, ministerstva, EU).
– grant = cizí peníze ze soukromého sektoru (soukromé nadace a nadační fondy).
– dar = peníze nebo věcné plnění (materiál, služby, slevy na ně…), kde se neočekává nějaké protiplnění („něco za něco“). Něco jako kapesné pro děti.
– sponzorský příspěvek = peníze nebo věcné plnění s protislužbou. Typicky např. sponzoring sportovního klubu za to, že na tribunách po celý rok visí reklamy sponzora.
– „sponzorský dar“ = jak vyplývá z výše uvedeného, je nesmysl. Buď dávám dar a nic za to nechci, nebo dávám sponzorský příspěvek, kde očekávám nějaké protiplnění. Nic mezi tím.
Především dar a sponzorský příspěvek je třeba pečlivě rozlišovat, protože z obou kategorií vyplývají odlišné právní i daňové důsledky jak pro obdarovaného (sbory), tak pro dárce/sponzora. Asi bych to mohla rozepsat do nějaké metodiky…

Máme i zahraniční podporovatele?

JP: Ano. Ale spolupráce se zahraničními partnery má rozměr v první řadě ekumenický. To, že naší církvi poskytují zároveň poměrně velkorysou finanční podporu na různé projekty, je jen jeden z výrazů naší sounáležitosti. Administrativa těchto darů vyžaduje poměrně intenzivní komunikaci jak s dárci, tak s jejich konečnými adresáty (např. sbory), což náš vztah utužuje.

Jak s nimi funguje spolupráce?

JP: Zhruba jednou za dva roky jsou delegáti našich nejbližších partnerů pozváni do Prahy, kde spolu strávíme několik dní u tzv. „kulatého stolu“. Tam jim představíme všechny projekty – dokončené, probíhající i nové a jedeme s nimi na místa, kde byly jejich příspěvky vynaloženy. Vše se odehrává na bázi vzájemné důvěry. Dárcům se snažíme o průběhu jimi podpořených činností pravdivě a dochvilně referovat. Vůči sborům, jimž dary na základě smluv posíláme, jsme shovívaví; ale jen do té míry, aby nebyla narušena důvěra dárců, pro které jsme my v ústředí partnerem a jsme za jejich dary odpovědní. To není vždy snadné. Pravidelných zahraničních dárců je zhruba deset. Zvlášť úzký vztah máme s německými zemskými církvemi a se Skotskou církví.

Jak se podle vašich zkušeností daří využívat externích (necírkevních) zdrojů?

ZN: Některé sbory, kde mají šikovného fundraisera, jsou ve využívání grantů a dotací zkušené. Ale je jich málo. Mám dojem, že velká část sborů se dotací bojí. Ano, přináší to nějakou zvýšenou administrativu, to je nutná daň. Ale myslím, že není třeba mít strach. Prakticky každé větší město již dnes má svůj dotační systém a tyto dotace bývají jednoduché na zpracování žádosti i administraci. Stejně tak granty některých nadací, zejména regionálních. Na těchto žádostech je možno se začít učit. A pak tu máme dotace krajů – všechny kraje mají např. dotace na opravy památek, na příměstské nebo letní tábory, na volnočasové aktivity pro děti, některé i pro seniory. To všechno jsou možnosti, které sbory mohou využívat naprosto standardně, ale využívá jich jen menšina. Do třetice jsou tu dotace ministerské, zejména ministerstva kultury. Pro církve je tam hodně možností, ať už v dotacích určených přímo církvím na jejich činnost, nebo pro různé amatérské kulturní aktivity. Některé ministerské dotační programy na opravy památek nejsou využívány vůbec – např. v programu záchrany architektonického dědictví, v němž je ročně přiděleno okolo 300 různých dotací, jsme v posledních třech letech neměli žádnou žádost úspěšnou, v posledních dvou letech dokonce vůbec žádnou! Toto se snažíme změnit a ponouknout sbory k větší aktivitě např. různými metodickými materiály, které jim v rámci monitoringu výzev také rozesíláme.

Co říci na závěr?

ZN: Je třeba si uvědomit, že finančně náročná činnost sboru nemůže stát pouze na sbírkách mezi členy, to v současné situaci není reálné. Požádat o grant nebo dotaci není hanba – máme pro to koneckonců i „pošťouchnutí“ v Bibli (Mt 7,7 a Lk 11,9).

připravila Daniela Ženatá