(ČB 10/2019) Předkládám shovívavému čtenáři několik osobních dojmů z týdne pořádaného Evangelickou misií. Sedmi dnů v Bělči jsem se zúčastnila poprvé a doufám, že – s pomocí Boží – ne naposledy, vždyť společenství kurzu nás všechny obohatilo
+ rozjímáním Michala Šourka nad Kázáním na hoře
+ moudrostí a humorem Zdeňka Susy
+ kytarou Slávka Klecandra
+ ekologickým ponaučením Marka Drápala
+ radostmi a starostmi v práci synodního kurátora Vladimíra Zikmunda

Poslechněte si článek:

+ spontánním zpíváním s Martinou Pecnovou
+ profesionálním nácvikem zpěvu kantora Ladislava Moravetze
+ psychologickými radami Ireny Hrabincové (dříve Kuldové)
+ autorským čtením Parabible v podání autora Alexandra Fleka
+ nočním kinem, vedeným Petrem Chlápkem.

Trochu podrobněji:

Text o blahoslavenstvích je uveřejněn na webu evangelického sboru Praha-Jižní město. Zdeněk Susa zopakoval motto „Neulevilo-li se nemocnému po rozhovoru s lékařem, pak nemluvil s lékařem“ a opět utvrzoval v přesvědčení, že člověk je tělo a duše. Navíc přidal úsměvnou kapitolku o pivu.
Marek Drápal varoval před značkami Domestos a Savo. Dal praktické rady, jak se každý z nás může podílet na ekologii (omezit jízdu autem, konzum, teplotu v bytě; pěstovat i ve městě – třeba na balkoně – zeleninu).
Okouzlil mne výlet do Kunvaldu s bohoslužbami v domku „Na sboru“, připomínajícím podobné stavení, kde se v 2. polovině 15. století začala scházet Jednota bratrská.

Zasáhl mě výlet do Neratova. Tam jsem zažila pocit zázraku, spíše znamení – slovo zázrak v biblické řečtině neexistuje a je vyjádřeno výstižněji slovem //semeión// = znamení. Poutní kostel v Neratově totiž vstává z popela, navíc opatřen skleněnou střechou, aby bylo vidět nebe. A při naší návštěvě bylo nebe nádherně modré… Na výzdobě interiéru se podílel brněnský výtvarník Karel Rechlík. Splnilo se tedy úsilí Mons. Josefa Suchára (zemřel 2007), aby kostel byl zachráněn. Slouží nejen handicapovaným lidem.

Dalším zážitkem určitě nejen pro mě se stalo inspirující vystoupení mládeže Ten Sing, předávající elektrizující energii. Zpívali a tančili se strhujícím elánem mládí.

O mladší členy nebyla na táboře nouze: miminka, děti předškolní i školní, korejské děti od Jákobova žebříku, které se postaraly o dojemné divadelní představení. Všechny děti excelovaly dvakrát: při upravené pohádce O neposlušných kůzlátkách a při parafrázované pohádce O Sněhurce, resp. Sněhurkovi, který oživí spící princeznu biblickým: Vstaň a choď!

Alexandr Flek a Parabible

Čtenáři uvítali možnost zakoupit si různé knihy u Zdeňka Susy, Michala Šourka i Alexandra Fleka. Při jeho autorském čtení Parabible mnozí účastníci ocenili, jak Alexandr Flek coby autor přijal kritické postoje ze strany posluchačstva (já se ke kritice také přidávám).

Všichni jsme cítili radost z nových i starých setkání, rozhovorů, vzpomínek. Všem organizátorům patří velký dík, v prvé řadě vedení v čele s Radimem Žárským, Janou Horákovou a Petrem Chlápkem a také milému a ochotnému personálu. Ale především dík modré obloze a v ní tomu Nejvyššímu…

V roce 2020 na shledanou. A do té doby pokoj a dobro – pax et bonum.

Hana Svobodová, členka sboru v Praze-Nuslích

foto: Radim Žárský