(ČB 7-8/2019) Pokud jedete z Čech na Moravu směrem na Moravskou Třebovou, poznáte jasně hranici, obě historické země oddělující. Malý horský hřeben dnes podjedete krátkým tunelem a pod vámi se objeví krásné údolí s městem. Tunel tedy slouží jako brána na Moravu a v minulosti zde byl i německý jazykový ostrov. Celá okolní oblast byla německá, a součástí německé luterské církve byl tedy i evangelický sbor v Moravské Třebové. Místní věřící si zde v roce 1939 postavili velmi zajímavý kostel, z kterého se ale dlouho netěšili, protože po roce 1945 byla většina z nich vyhnána do Německa.

Poslechněte si článek:

Kostel byl slavnostně dokončen 17. září 1939, tedy jen několik dní po vypuknutí druhé světové války, a 15. září letošního roku si zde připomenou osmdesáté výročí jeho dokončení. Organizátor slavnosti je místní sbor Českobratrské církve evangelické, které kostel po odsunu Němců připadl.

Důstojná klenba a zajímavé vitráže

Nejzajímavější na celé stavbě je lehký lomenicový krov. Je zcela unikátní a nemá zřejmě v Čechách obdobu. Jednoduché dřevěné lamely jsou tak subtilní, že se ani nechce věřit, že je to jediná konstrukce, která nese střechu hlavní lodi kostela. Zajímavé jsou i barevné vitráže s jednoduchým motivem modrého kříže na žlutém pozadí. Vitráž vynikne zejména při pohledu v noci. Loď kostela má jednoduchou frontální dispozici se stolem Páně v čele, s křížem na zadní stěně a s kazatelnou i křtitelnicí po stranách lodi.

Místní farář Ivo David nám ukázal i modlitebnu, kde se sbor schází v zimě; s interiérem ze sedmdesátých let. Modlitebna je v patrové budově fary, která je s kostelem spojena. Já si myslím, že by si tento sál zasloužil menší modernizaci. Podle Ivo Lukáše ale sbor s ubývajícím počtem členů penězi právě neoplývá.

Nové impulzy?

Snad se oslava výročí kostela stane impulzem pro další práci.
Smysl by mělo i větší otevření areálu pro občany města. Pro začátek by symbolicky stačilo pustit na farní zahradu trochu světla. Jak stojí již v pohádkách, kam nemůže slunce, chodí lékař. Mám na mysli vysoké smrky před farou a kostelem, dosazené zřejmě později. Do asi původně listnatého parku v okolí kostela moc nezapadají. Lépe je zeptat se odborníka, doporučil bych zahradního architekta, třeba Davida Smyčku z nedalekého Semanína, o jehož krásné zahradě v okolí farního areálu jsem psal v minulé čísle.

Jan Kirschner