(ČB 7-8/2019) Tři desítky škol, čtyři nemocnice, čistička vody, velké zásobovací sklady, obchody, komunitní centra a stovky malých výrobních dílen. Také bezpečná elektrická síť, napájená fotovoltaickým parkem o velikosti třiceti fotbalových hřišť. Nebo recyklační centrum. A všude spousta cyklistů. Tak dnes vypadá uprchlický tábor Zaatari v Jordánsku, kam se ukrylo 80 000 uprchlíků před válkou v Sýrii.
Poslechněte si článek:
Tábor existuje už několik let a díky mezinárodní pomoci, na které se podílí i naše Diakonie, je život v něm stále snesitelnější. Místní mají elektřinu 12 hodin denně. Mohou tak používat lednice, v létě klimatizaci, v zimě více svítit či koukat na televizi. Na mytí mají denní limit 35 litrů na osobu (zhruba třetina spotřeby průměrného Čecha). Ti šťastnější mají dokonce v okolí tábora či v rámci jeho správy práci a tábor smějí přes den víceméně volně opouštět.
Proti monotónnosti všedních dnů
Pořád ale platí, že dobrovolně by si člověk život v táboře nevybral. V zimě deště rozblátí vše kromě úzkých asfaltek, v létě je v jordánské polopoušti nesnesitelné vedro, přes 40 stupňů. A vůbec největší potíž je monotónnost každodenního života. Aby lidé v Zaatari mohli žít lépe či dokonce něco v sobě nebo kolem sebe rozvíjet, nestačí jen uspokojovat jejich základní materiální potřeby.
Jednou z organizací, která proto pro obyvatele tábora pořádá různé vzdělávací i jiné kurzy, je komunitní centrum Peace Oasis, které založil a provozuje Světový luterský svaz s podporou vlády a také s podporou české Diakonie. Dospělí (většinou bez práce) se díky nim mohou častěji dostat mimo klaustrofobní příbytky, vzdělávat se a potkávat, což oceňují hlavně ženy, jejichž sociální role se často soustředí na domácnost a děti. Muži jsou více frustrováni „neschopností“ ve složitých podmínkách dostát role živitele jako před válkou. V kurzech smysluplněji naplňují svůj čas – počítačové kurzy, krejčovství nebo angličtina monotónní kruh každodennosti oživují.
Pomoc dětem i dospělým
V táboře se každý měsíc v průměru narodí 320 dětí, pětina obyvatel tábora je mladších pěti let. Pouze 53 % dětí však v Zaatari chodí do školy a toto číslo je i tak o něco vyšší než v jordánských městech, kde žije velká většina z 600 tisíc oficiálně registrovaných uprchlíků. Komunitní centra proto nabízejí aktivity také pro děti, jako například kurz tance zumba, angličtiny nebo fotbalový kroužek na zastíněném kobercovém povrchu. Letos v květnu otevřela Peace Oasis vůbec první táborovou školku pro děti od tří do pěti let. Až 20 % domácností v táboře vedou samoživitelky a stovky z nich pracují, školka pro 75 dětí je tedy plně vytížena a mnoho dětí musí odmítat.
Návrat syrských uprchlíků do původních domovů je stále pro většinu nemožný a nebezpečný. A je otázka, zda to bude někdy v dohledné době lepší alternativa než tábor. Dává však smysl pomáhat, aby děti nepřišly o své dětství a dospělí o naději, že jednou bude život jako předtím. Byť v případě Syřanů to může trvat generaci či dvě.
Ivana Dingová