(ČB 7-8/2019) Chcete-li prožít požehnanou podvečerní chvíli pod svítící lampou v tichu domova nebo uprostřed přírody pod hvězdami letního nebe, sáhněte po sbírce veršů Jaroslavy Dusílkové Hudcovicové, kterou vydalo v letošním roce pražské nakladatelství EMAN pod názvem jedné z jejích básní.

Poslechněte si článek:

Verše, vydávající svědectví o vděčné, radostné víře, kterou provází důvěra v láskyplnou Boží přítomnost i ve chvílích úzkosti a nejistot, o víře silné a vyzrálé, která jako jediná předkládá nadějeplné odpovědi na věčné otázky po smyslu nejednou bolestného lidského údělu, jsou ústřední ideou celého básnického díla.

Čtenář snadno rozpozná, že křesťanská víra představuje základní pilíř autorčina života. Je to její premisa, její osvědčená, stálá, milovaná průvodkyně ve dnech štěstí i ve dnech úzkostných. Radost z víry, údiv nad geniální krásou stvoření, kolem níž často procházíme bez povšimnutí, vděčnost za všeodpouštějící lásku Boží tajuplně v Kristu zjevenou, touhu po životě čistém, naplňujícím přikázání lásky k Bohu i k člověku – to vše a mnohé další vyústilo zcela přirozeně také do jejího uměleckého odkazu. S autorkou můžeme v této útlé, úhledné publikaci nahlédnout také do nemocničního prostředí. Básnířka-lékařka, sama invalidní a nejednou v životě těžce zkoušená, za dlouhá léta praxe poznala i hlubiny svíravého strachu, bezmocné samoty mnoha nemocných a příliš dobře ví, že laskavost, empatie jsou snad nejpotřebnější, ne-li jediný opravdu účinný lék na rány, jimiž trpí náš bolavý svět.

Závěrečná část sbírky je uvedena podtitulem Láskyplné střípky. Autorčina jemná, vroucí, velmi něžná milostná poezie dosvědčuje většinou velmi tiše a nesměle sílu a moc lásky manželské, která, i když sama tak snadno zranitelná, proměňuje svým světlem často nesnadnou, většinou všední, šedivou – jak nám se nejednou nevděčně, neuváženě zdá – každodennost našich dnů.

Je až s podivem, kolik moudrosti, kolik vyzrálého odkazu, vyrůstajícího z cenné životní zkušenosti dokáže básnířka vyjádřit pouhými několika slovy. Tato její obdivuhodná úspornost, provázená ovšem nevšední jazykovou, myšlenkovou a poetickou bohatostí, je pro její tvorbu typická. Autorka pracuje citlivě, uvážlivě s metaforou, se symbolem, s náznakem a se zkratkou.

Zároveň však ponechává čtenáři dostatečný prostor k tomu, aby vyjádřenou myšlenku, zachycený obraz domýšlel, dotvářel po svém. Tuto tvůrčí spoluúčast nabízejí i zcela ojedinělá kratinká čtyřverší – vzdáleně připomínající japonské Verše psané na vodu; působí mnohdy „jen jako pouhé“ letmé pohlazení, jako povzbuzující úsměv. Jejich účinek je však o to silnější.

Milada Kaďůrková, foto Vojtěch Zikmund
Jaroslava Dusílková Hudcovicová. V Tvých rukou. Praha: Eman,  2019.144 s.