(ČB 6/2019) Na schodišti Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy najdeme pod sochou od Olbrama Zoubka nápis: „S hlubokou vděčností myslíme na ty, kteří svým velkorysým darem umožnili, aby anatomie byla místem, kde zemřelí učí živé.“

Poslechněte si článek:

Člověk, který není zdravotník, si asi stěží uvědomuje, že studenti medicíny, učící se o lidském těle, o jeho tkáních a orgánech, při praktické výuce pitvají skutečná těla. A že anatomický ústav nemůže lidská těla získat jinak než od lidí, kteří se rozhodnou je pro výuku věnovat – od dárců těl. Lékařská fakulta s nimi uzavře smlouvu a v ní se zavazuje, že ponese všechny náklady spojené s pohřbem – pokud ovšem tělo použije. Zájemců o dárcovství těla je totiž dnes kupodivu víc, než fakulta potřebuje.

V roce 1998 se mezi učiteli a studenty objevila myšlenka, že tu něco chybí. Že ti lidé, kteří svým darem umožnili, aby se výuka na fakultě vůbec realizovala, odcházejí bez rozloučení. A že by se měl uspořádat nějaký obřad, který by vyjádřil vděčnost za jejich život i za jejich mimořádný dar.

Uspořádat obřad umějí církve. Učitelé se tedy dohodli s katolickým knězem Tomášem Vlasákem, farářem v kostele Panny Marie Bolestné u Alžbětinek – nedaleko lékařské fakulty. Takový obřad ale musí být ekumenický. Najít evangelíka nebylo těžké, já jsem v té době učil na 1. lékařské fakultě a vědělo se, že jsem výpomocný kazatel Českobratrské církve evangelické. Proto se obrátili na mne.

A od té doby se ekumenická bohoslužba každoročně koná – obvykle v květnu před koncem letního semestru. Přicházejí na ni studenti, kteří těla pitvali, i učitelé z fakulty. Anatomický ústav pozve příbuzné těch, kteří svá těla věnovali, a někteří opravdu přijdou. Obřad obvykle zahájí přednosta anatomického ústavu, pak promluví několik studentů, kteří mají bezprostřední zkušenost s pitvou. Dál je to na nás. Čteme z Písma, kážeme, pomodlíme se, zakončíme požehnáním. V hlavní promluvě se po roce střídáme – jednou katolík, jednou evangelík.

Když Tomáš Vlasák těžce onemocněl a posléze zemřel, převzal jeho roli Josef Šplíchal, farář u Nejsvětější Trojice v Podskalí. Z kostela u Alžbětinek jsme se tehdy přesunuli do Podskalí k němu. V posledních letech na přání anatomů sloužíme přímo v jejich ústavu, v posluchárně. Do ní se vstupuje právě kolem Zoubkovy sochy a nápisu, který je mottem bohoslužby. Svou účast na tomto obřadu považuji za zvláštní dar.

Zdeněk Susa, lékař a kazatel