(ČB 6/2019) Společnost Moravian je historicko-vlastivědná společnost, sdružující přátele a obdivovatele Moravských bratří. Výjimečné pro naši současnost je především evangelizační zanícení Moravanů. Díky němu se v celém světě hlásí k Moravským bratřím na milion věřících. V kolébce tohoto společenství, v Suchdole nad Odrou, se podařilo vytvořit areál s muzeem, parkem Moravských bratří a dalšími pozoruhodnostmi. Společnost je ekumenická a bezkonfesijní, pořádá konference, publikuje díla o práci a významu Moravanů a věnuje se několika dlouhodobým projektům; jmenujme například Via exulantis, putování po stopách Moravských bratří, o kterém jsme psali v Českém bratru 12/2018.

Poslechněte si článek:

Kdo vlastně Moravští bratři byli?

Velice rád používám definici, která je asi nejvýstižnější: Moravští bratři jsou duchovní potomci Jana Amose Komenského; připomeňme si, že Komenský působil v blízkém Fulneku. V Suchdole měl malou kazatelskou stanici, odhaduji asi 3–5 rodin, a působil zde pouhé tři roky. Po prohraném povstání českých stavů musel z Fulneku uprchnout a skrývat se. A pak už celý život trávil v exilu. V Suchdole ho nahradil laický kazatel, sedlák Martin Schneider (1612–1673) a jeho vnukové Samuel a David. Sto let po odchodu Komenského nastalo v Suchdole mohutné duchovní probuzení, které se vrchnost snažila potlačit. Roku 1724 bylo vyšetřováno 280 lidí. Neměli však tolik vězeňských prostor, aby se z nich nedalo upláchnout. Postupně ze zdejšího regionu, zvaného Kravařska, uteklo asi 550 lidí do saského Herrnhutu (česky Ochranov), který dva roky předtím založil tesař ze Ženklavy Kristian David.

Co bylo pro Moravany v novém působišti důležité?

Tam roku 1727 obnovili církev svých otců, Jednotu bratrskou, což si Suchdolané vydupali i proti vůli herrnhutského hraběte Zinzendorfa, který byl jejich duchovní otec. Nestačila jim svoboda vyznání. Přijaté evangelium chtěli předávat dál, a to byl impulz k rozsáhlé misii. A to v takové podobě, jakou asi nikde jinde nenacházíme.

 

V kterých místech Moravští bratři při svých misiích působili?

Jejich možnosti byly hodně omezeny. V podstatě směli jít na misii jen do kolonií dánských, holandských a anglických. Jinam jen s velkým nebezpečím, že skončí ve vězení. My se zabýváme jen generací, která se narodila ještě v Suchdole. Typické pro ně je, že se všichni chovali misijně, i ti, kteří Evropu neopustili. Misijní pole pro ně byl celý jejich životní prostor, což ovlivnilo například i misionáře Wessleyho a další evangelisty. Nejvíce však jsou obdivuhodné dálky, kam byli ochotni se vydat – na Karibské ostrovy k černým otrokům, do Grónska a na Labrador mezi Eskymáky, snažili se vyhledat zbytky pohanů v Evropě. Anglická Indie jim nabízela možnosti v povodí řek Indus a Ganga, Cejlon, Malý Tibet, Nikobarské ostrovy. Velké možnosti se naskytly v severní Americe, kde zakládali v pralesích města, dnes univerzitní a průmyslová, odsud pak zakládali misijní osady i pro indiány. Rodina tvořila sice zázemí, sama však pro ně nebyla cíl. Hlavní autoritou v rodině i v každém společenství byl Ježíš Kristus.

Můžeš připomenout nějakou zajímavou postavu?

Například rodina Davida Zeisbergera staršího se vydala na misii do Georgie, jejich syn Georg zemřel na misii v Surinamu, David mezi indiány v Ohiu a dcera Anna provdaná Jäschke na Nikobarech v Bengálském zálivu. Jejich hroby jsou rozesety po obvodu zeměkoule tisíce kilometrů od sebe.

Čemu se historicko-vlastivědná společnost Moravian přesněji věnuje?

Zkoumá činnost a význam působení Moravských bratrů. Společnost má 55 členů, ale jen pět žije v Suchdole nad Odrou. Snažíme se přiblížit toto ohromné téma veřejnosti. Jak události v Suchdole probíhaly, to dosud není podrobně zpracováno, objevovat to je velké dobrodružství, včetně toho, jak se promítly do současné podoby Suchdolu.

Jak dlouho existuje Muzeum Moravských bratří a co v něm můžeme vidět?

To je dlouhá historie, a když zavzpomínám, rozbolí mne ruce. V muzeu městyse Suchdol bylo málo místa pro tak velké téma. Proto jsme získali jiný objekt, určený k demolici, a v roce 2001 jsme otevřeli první expozici o uchování odkazu Komenského na Kravařsku, o emigraci a založení Herrnhutu. Později vznikla v bývalém hospodářském objektu expozice o misii Jednoty bratrské. Potom expozice o Davidu Zeisbergerovi, apoštolu indiánů, a další menší expozice jako replika kunvaldského vězení, expozice David Nitschmann Syndikus. Celkem asi 200 m². Obec Suchdol hradí provoz, dlouhá léta jsme provázeli jen dobrovolnicky. Na modlitbách jsme předkládali problém placeného průvodce. I ty byly vyslyšeny.

 

Jaká je návštěvnost a kdo sem hlavně přijíždí?

V roce 2018 prošlo muzeem asi 1500 návštěvníků, nejvíce z ciziny. Jezdí zájemci z USA, Anglie, Německa, Polska, časté jsou autobusové zájezdy Korejců, to jsou moc pěkná setkání, ale pozoruhodné jsou i návštěvy z exotických míst, jako je Kostarika, Kolumbie, Brazílie, Austrálie, Nový Zéland, Singapur, Indie, různé části Afriky aj.

Proč přijíždějí právě lidé z těchto částí světa?

Jsou to často potomci Moravských bratří nebo členové zahraničních sborů Jednoty. Velice často jsou to misijní pracovníci. Moravští bratři jsou pro ně vzor, a když takoví lidé navštíví Českou republiku, chtějí vidět, odkud Moravané vyšli. Chtějí prožít alespoň kousek z jejich života tím, že navštíví jejich rodiště, zahledí se do Moravské brány směrem, kde leží obce jako Mankovice, Kunín, Šenov nebo Štramberk. Představují si jejich 350 km dlouhou cestu, kterou museli absolvovat, aby náboženské svobody dosáhli. Časté jsou návštěvy zájezdů probuzeneckých sborů, které vznikly spontánně mimo církev. Mají poctivě nastudována synoptická evangelia i dějiny prvních sborů, je jim to však málo, budují vlastní identitu, potřebují další inspiraci a zde objevují a mohou přijmout příklad hodný následování.

Vzpomeň nějakou zajímavou návštěvu…

Dnes jsem provázel dva Angličany. Předtím, když zalistuji v knize návštěv: Mongolsko, Jakutsko, Rusko, USA, Norsko, všichni v jeden den. Jednu neděli v létě 2017 jsem zažil návštěvu ze všech kontinentů kromě Arktidy a v tentýž den nám jeden návštěvník z USA přivezl stromy ze čtyř míst, kde působil David Zeisberger.

Muzeum ale není to jediné, co Moravské bratry v Suchdole připomíná, že?

Přímo naproti muzeu je místo, kde stál dům Davida Nitschmanna, prvního biskupa obnovené Jednoty. Ten tu již není, ale zřídili jsme zde park Moravských bratří, vysazujeme tam stromy z míst, kde misijně působili, a na zeď připevňujeme pamětní desky nejvýznamnějších z nich. Bude jich jednou 58.

 

Co se skrývá za názvem Via exulantis?

Je to název poutní cesty – po stopách exulantů do Herrnhutu a zde před muzeem je její výchozí místo. Jeden kilometr za Suchdolem v rokli pod přehradou je Lesní kostel, kde se evangelíci tajně scházeli. Poutníci cestou minou tzv. Horní dvůr, odkud pocházel David Zeisberger, a také projdou kolem místa, kde se odcházející do exilu loučili. Pozoruhodný je i zdejší evangelický kostel, který je vlastně pokračováním historie Moravských bratří, protože po vydání tolerančního patentu téměř celá vesnice přestoupila k protestantství. Vznikl veliký evangelický luterský sbor. Připomíná nám to socha císaře Josefa II. před muzeem městyse.

Už řadu let Moravian pořádá také konference…

Vloni to byla VIII. mezinárodní konference Moravian s hlavním tématem Přínos Moravských bratří zemím a národům. Konference se konají jednou za tři roky a jejich původní záměr byl připomenout postupně výročí nejen těch nejslavnějších. Proto vždy při konferenci připomínáme výročí z roku předešlého, současného a příštího. Sjíždějí se přednášející z různých koutů světa.

Čím nás mohou Moravští bratři inspirovat dnes?

V muzeu často vyslechnu příběhy nových křesťanských společenství, která k nám přijíždějí. Uvěřili, objevili evangelium, které jim otvírá nový obzor, chtějí příběh Moravanů znát, sdílet a poslat dál do svého okolí. Chtějí si ty dějiny zopakovat dnes ve svém bydlišti i v rodinách.

Co tebe osobně na Moravských bratrech přitahuje?

Jejich bohatý příběh – ohromné dějiny, které se nikdy nevejdou do jednoho svazku knihy. Mám za to, že příběh Moravanů by se klidně mohl připojit hned za Skutky sv. apoštolů a obohatil by evangelia a novozákonní příběhy.

S Danielem Říčanem, presbyterem sboru ČCE v Suchdole nad Odrou a předsedou společnosti MORAVIAN, rozmlouval Pavel Prejda.
(více o společnosti na www.moravian.cz)