Český bratr 8/2012.

Věra Jelínková vede tábor malých dětí (5 až 8 let) a Daniel Bosák tábor velkých (9 až 15 let). V létě využívá služeb těchto nadšenců mnoho spokojených rodičů. Tábor je místo, kde se děti do sytosti vyblbnou a zasoutěží si, ledacos se dozvědí, osahají si, jaké to je si vše sami ohlídat od ešusu po holínky. Přijmou zodpovědnost za spící kamarády při noční hlídce i možném přepadu, přiloží ruku k dílu při chystání dřeva pro kuchyň či škrábání brambor. Program tábora se rodí možná rok dopředu a hlavní vedoucí jsou zpravidla nadšení dobrovolníci. Dvou z nich jsme se zeptali na jejich zkušenosti s táborem i další činností občanského sdružení Communio viatorum, které ve Valašském Meziříčí slouží sboru už od roku 1994.

Co je občanské sdružení Communio viatorum?

Communio viatorum bylo založeno v roce 1994 při sboru ČCE ve Valašském Meziříčí. Práce s dětmi a mládeží ve sboru už probíhala před jeho založením. Pracovalo se postupně s poměrně velkými finančními objemy peněz a s množstvím materiálu. Občanskému sdružení se také lépe sháněly peníze na práci s dětmi a mládeží. U zrodu stáli hlavně tehdejší farář Jan Krupa a Ivana Fojtů.

Co je náplní jeho činnosti?

Sdružení zaštiťuje přípravu letních táborů a několika víkendových akcí během roku. Také pronajímá tělocvičnu na nedělní volejbal. Převážná část práce je zaměřena právě na tábory, a to čtrnáctidenní tábor pro velké děti a týdenní tábor pro malé děti. Tyto tábory probíhají současně, na každém se podílí jiný tým vedoucích. Obzvláště malý tábor je unikát, protože tábory pro tak malé děti jsou opravdu vzácné.

Jaké vybavení máte k dispozici?

Velký tábor se koná na pronajaté zelené louce v Hošťálkové a veškeré vybavení tábora je majetkem Communia. Máme pět týpí na spaní, dva stany s podsadou, kuchyň, která na místě stojí přes celý rok. Dále máme k dispozici vojenský stan jako jídelnu. Vlastníme také nářadí, nádobí, vybavení na hry, míče, lakrosové hole a lana. Z vlastních zdrojů jsme schopni postavit celý tábor a ten pak občas i pronajímáme dalším zájemcům. Stavba je náročná. Aby se vše stihlo postavit, je potřeba přibližně 20 až 25 brigádníků, kteří pracují jednu sobotu od rána do večera.

Malý tábor bývá v budově a potřebuje mnohem méně věcí. Vystačí s jednou velkou bednou s táborovými potřebami a lékárničkou.

Je náročné připravit program?

S oblibou a bez nadsázky říkávám, že tábor se chystá celý rok. Přípravy začínají někdy okolo vánoc, kdy dávám dohromady tým vedoucích na další rok.  Oproti roku předešlému většinou dojde k nějaké obměně. Vedoucí jsou nejčastěji bývalí táborníci, podařilo se nám tedy dojít do stadia, kdy si vychováváme vlastní vedoucí. V únoru bývá většinou první schůzka kompletního vedení, na které se vymyslí téma a kostra tábora. Každý pak řeší své úkoly a postupně si je upřesňujeme a doplňujeme. Na jaře je další schůzka celého vedení, na níž se dolaďují detaily a rozdávají další úkoly. Týden před táborem pak je poslední schůzka. První dvě schůzky bývají víkendové. Lze tedy říci, že příprava tábora je časově značně náročná a vedoucí musejí být zapálení, jinak by to snad ani nešlo. No a po táboře je potřeba vše náležitě zhodnotit, vyrobit fotky, nástěnky a pak půl roku vzpomínat.

Je těžké být hlavním vedoucím?

Hlavní vedoucí musí projít proškolením v rozsahu 19 hodin. Tedy jeden víkend. Požadavky hygieny jsou sice přísné, ale vzhledem k množství lidí na táboře jsou podle mě zcela oprávněné a rozhodně nejsou likvidační. Je ale třeba je znát a podřídit se jim. Hlavní vedoucí musí znát právní předpisy a hlavně mít všechnu byrokracii v pořádku. Dále musí postavit tým vedoucích tak, aby vše klapalo. Hlavního vedoucího rozhodně nemůže dělat každý. Nejnáročnější je to, že musí myslet na spoustu věcí najednou. Je to práce psychicky i fyzicky neuvěřitelně náročná, zvláště v tom ohledu, že hlavní vedoucí si nemůže dovolit být nepoužitelný a onemocnět, či dokonce odjet během tábora. Když dáme dohromady tíhu zodpovědnosti, čtrnáct dní venku na nohou, rozmary počasí, nedostatek spánku, třicet čiperných dětí, které stále něco potřebují, a osm vedoucích, kterým je potřeba velet, je zázrak, že se to dá vydržet. Zodpovědnosti by si člověk měl být vědom, neměl by to ale příliš přehánět, protože pak by na žádný tábor nejel.

Máte tým spolupracovníků? Kolik lidí se angažuje?

Tým vedoucích malého tábora tvořilo až do loňska šest lidí, kteří se věnovali patnácti dětem. Letos jsme vzali jednadvacet dětí, tak přibyl i jeden vedoucí.

Na velký tábor jezdí zpravidla devět vedoucích (včetně hlavního vedoucího, zdravotníka a kuchařek) a kolem třiceti dětí. Dále máme celou řadu dobrovolníků, bez kterých by to nešlo. Předsedu občanského sdružení, hospodáře, který se stará o vybavení, stavbu a bourání tábora, účetního, který vede podvojné účetnictví. Dále je ve sboru spousta ochotných lidí, kteří pomohou se stavbou tábora, dovozem věcí či přispějí nějakými věcnými sponzorskými dary. Nesmím opomenout ani faráře, který nám pomáhá s duchovním programem.

Co považujete v této práci pro církev za nejdůležitější?

Na tyto tábory jsem sám jezdil, a tak vím, jaké jsou. Vždycky mě moc bavily. Proto jsem rád, že tuto radost mohu dopřávat i dalším dětem. Rád vidím, jak se děti učí novým dovednostem, poznávají přírodu a budují mezi sebou vztahy. Těchto čtrnáct dní v roce je velmi ovlivňuje. Na tábory jezdí jednak děti ze sboru, ale také kamarádi kamarádů, kteří se s Bohem a Biblí mnohdy na táboře setkají poprvé. Je nádherné sledovat, jak je Bible zajímá, chtějí se o ní a o Bohu něco dozvědět.

Na malém táboře je téma ranní pobožnosti tématem odpolední velké táborové hry. O čem děti ráno slyší, to pak prožijí na vlastní kůži. Biblické příběhy se tak předávají srozumitelnou nenásilnou formou.

Co vám to přináší?

No není to nádherný pocit, když se můžete po čtrnácti prožitých dnech rozloučit s unaveným, ale šťastným dítětem? A není ještě nádhernější pocit, když ho pak někdy potkáte a ono s radostí vzpomíná na tábor a těší se na další? A není ještě krásnější pocit, když pak za pár let toto dítě zase v roli vedoucího rozdává radost dalším?

Jedete příští rok zase?

Už se na to těším! Ale nejdřív si pořádně odpočinu.
Daniel Bosák, hlavní vedoucí velkého tábora

Pravděpodobně ne. Už je na čase dát si aspoň na chvíli pauzu.
Věra Jelínková, hlavní vedoucí malého tábora