(ČB 12/2018) Nosným tématem 12. shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě bylo hledání nadějných cest v čase ekologické, zejména klimatické krize. I když její existenci v Česku mnohdy vytěsňujeme ze zorného pole, případně ji popíráme, je to z vědeckého hlediska i prostým pozorováním faktů naše současná realita.  Dr. Jukka Uosukainen, ředitel Centra OSN pro životní prostředí, ve své přednášce i potom v diskusích neskrýval své hluboké znepokojení nad vývojem přístupu politických a ekonomických špiček států k problematice změny klimatu.

Poslechněte si článek:

Politici cestují z jedné konference na druhou a jsou vlastně pyšní na to, když něco pozdrží, vybojují pro svoji zemi výjimku, a přitom podřezávají nejen svým voličům větev, na které sedí. Tento přístup se zároveň promítá do nepochopení veřejnosti, v jak vážné situaci se světová populace ocitla. Uosukainen srovnával snahu některých chudých afrických zemí snižovat své emise oxidu uhličitého a regulovat další problematické aktivity s neochotou USA, Číny, Ruska, Austrálie a dalších, mnohem vyspělejších států se k čemukoli zavazovat.

Tento velmi realisticky zaměřený člověk v závěru své přednášky pověděl, že na každé jednání jde v naději, že Bůh má v téhle oblasti nějaký plán, že dětinsky doufá, že Boží slib Noemovi, že nebudeme zničeni, je nějak přenesen i na nás a že trvá. Jinak by takovou práci vůbec nedokázal dělat.

Klimatická krize je realita
Po ubohých výsledcích klimatického summitu v Paříži se odborníci, neziskové organizace i církve připravují na letošní 24. jednání smluvních stran Klimatické úmluvy (COP 24) v prosinci v Katowicích. Pro nás jako českou církev by mohlo být velmi zajímavé připojit se evropským církevním snahám v oblasti ochrany stvoření, které se v Katowicích budou soustřeďovat, vždyť to máme „za rohem“.

Do Katowic by začátkem prosince měli dorazit účastníci několika mezinárodních poutí: z Německa, z Assisi a z Norska; z Finska pojede cyklo-poutník, který hledá společníky. Na celý víkend jsou pak pro poutníky připraveny různé přednášky a dílny a vše vyvrcholí v neděli 9. 12. velkou ekumenickou bohoslužbou v katedrále, kde se předpokládá i účast zástupců jednajících stran. Cílem je všemi dostupnými prostředky vyvíjet nátlak na politiky a ekonomickou sféru, aby pracovali opravdu pro dobrou budoucnost všeho světového obyvatelstva a přistoupili ke svému úkolu se vší vážností a dlouhodobým výhledem. Konkrétní informace o těchto poutích budou k dispozici na stránkách www.ecen.org.

A co my?
Shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě jsou místa sdílení dobré ekologické praxe v jednotlivých církvích. Pohled na činnost na tomto poli je pro naši církev v některých ohledech optimistický – naše vzdělávací programy, nabídka přednášek a dílen i další oblasti života církve nejsou na to, že máme jen laický poradní odbor, v evropském kontextu žádná ostuda.

Co však naprosto chybí, je jednak systematický přístup k eko-managementu církevních budov, jednak propojenost různých „zelených snah“ v církvích. Počet sborů a organizací oficiálně „přátelských k životnímu prostředí“ je zcela zanedbatelný, což je ve střední a západní Evropě stav naprosto výjimečný. Tato skutečnost je tak do očí bijící, že ji nelze v budoucnosti neřešit. Myslím, že nás nejvíce brzdí to, že ČCE nemá pro tyto věci vyčleněn žádný, ani částečný pracovní úvazek. Doba, kdy byly dostačující dobrovolnické aktivity, je dávno pryč. Pokud chceme zůstat v evropském kontextu důvěryhodní, musíme mít nějakou efektivní environmentální politiku, vycházející z přesvědčení a jednání představitelů vedení církve.

Příklady dobré praxe
ECEN na svém shromáždění letos také poprvé udělovala zvláštní ceny na památku českého pravoslavného ekologa Romana Jurigy, který založil a vedl Pravoslavnou akademii ve Vilémově a zasloužil se o počátky využívání obnovitelných zdrojů energie také v některých sborech naší církve. Letos byly pro toto ocenění vybrány tři projekty:

Nosným tématem 12. Shromáždění Evropské křesťanské environm
– 1. Vytápění 35 skotských kostelíků v zemědělské krajině – samozřejmě šlo o využití obnovitelných zdrojů
– 2. Projekt udržitelného provozu církevních budov v oblasti anglického Cloudesley, který se týkal energetických úspor, úsporného vytápění a osvětlení, izolací a instalací solárních panelů ve zhruba 50 kostelích.
– 3. Maďarský ekumenický projekt výsadby původních druhů ovocných dřevin do církevních zahrad, při kterém bylo osázeno 165 zahrad více než 6000 stromy, který získal nejvyšší ocenění.
Myslím, že jsou to dobré inspirace pro činy, které by bylo rozumné a užitečné i v našich podmínkách. Aby však bylo možné v dobré součinnosti s motivovaným vedením církve uskutečňovat dobré věci, vedoucí k možnosti normálního a důstojného života i pro naše děti a vnuky, musíme znovu oživit, vylepšit a zjednodušit náš proces environmentální certifikace sborů.

Ilona Mužátková