(ČB 10/2018) Na začátku září se několik členů skupiny mládeže, převážně z Brněnského seniorátu, vydalo splnit výzvu svého kamaráda, faráře Michaela Erdingera, abychom ho navštívili v české vesničce Bohemka na Ukrajině. Už při příjezdu do jedné z nejchudších oblastí Ukrajiny jsme si museli zvykat, že mnoho věcí je tu jinak než doma. Stav vozovky dovolil jen velmi pozvolnou jízdu, vyhýbat se dírám o průměru pneumatiky naštěstí nebylo v řídkém provozu tak obtížné.
Poslechněte si článek:
Miki nás rychle seznámil s běžnostmi místního světa. Den začíná a končí dojením krav. Krávy z celé obce se pasou spolu za dozoru jedné z rodin a po pastvě se každá vrací sama do správných vrátek. Voda teče pouze slabým proudem, při výpadku proudu ji nelze dočerpat do bání. Místo místního rozhlasu si sousedé předávají kartičku s důležitou informací (např. úmrtí) dům od domu. Pracovních úvazků je málo, a tak je běžné, že si lidé většinu potřebných potravin sami pěstují a něco i zpeněží. Vykupuje se kdeco, od jader ořechů a mléka až ke kožkám. Obvodní lékař zde neexistuje, v obci je dostupná jen zdravotní sestra a vše ostatní vyžaduje placenou návštěvu nemocnice. Splachovací záchod je luxus. Zvířata nejsou k mazlení, ale k práci nebo obživě. Před domy (podél jediné silnice) se pase množství hus, kačen a slepic.
Krajinu zde tvoří dalekosáhlá rovina. Pole slunečnic, kukuřice a jiných plodin občas přeruší remízek, ale pravý les by člověk hledal těžko.
Místní mluví češtinou s příměsí ukrajinštiny, ruštiny a s místním specifikem. Je dobré vystačit si s mateřštinou tak daleko od domoviny. Možná překvapí, že leckdo z místních byl v mládí v Česku – třeba na evangelickém táboře v Bělči. Jiní k nám teď jezdí za příbuznými, kteří se již přestěhovali.
Zdejší evangelická modlitebna, velmi milé místo, je jedna ze tří patrových budov v obci. Při bohoslužbách se zpívá (s velkou oblibou a často i vícehlasně) ze starého zpěvníku Harfa siónská anebo z Evangelického zpěvníku, avšak některé písně se zcela odlišnými nápěvy. Vícehlasý zpěv ale začíná být ohrožen klesajícím počtem zejména bratří, ale i sester.
Způsob života v Bohemce připomíná dobu našich prarodičů, jen s mírnými odlišnostmi, danými dnešní dobou, tedy třeba mobilními telefony; to je běžná součást života i na ukrajinském venkově. Díky výletům jsme se obohatili o zkušenost velkého rozdílu bohatých měst a chudého venkova. Jedno je ale jisté: šťastné lidi člověk potká i na konci té nejděravější silnice.
Markéta Ryšavá