(ČB 10/2018) Na hradbách, v blízkosti dvou chrámů a s velkou zahradou. Málokterá škola má tak pěkné umístění jako speciální a praktická škola Diakonie v Čáslavi. Jak se tam učí? O tom jsme si povídali se zástupkyní ředitelky Štěpánkou Zumpfovou.
Poslechněte si článek:
Jaké vlastnosti se podle vaší zkušenosti nejvíce hodí učitelce ve speciální škole?
Každý ve speciální škole se setká s tím, že postupy, které výborně fungují u jednoho žáka, u druhého nefungují vůbec. Proto je potřeba trpělivost, empatie, tvořivost a pozitivní naladění. Musíte si udržovat zvídavost a chuť neustále hledat nějaké alternativy, vzdělávat se.
Začínající kolega vás žádá o radu, na které tři věci si má dávat při práci největší pozor. Co mu poradíte?
Rozhodně se necítím jako ten, kdo by měl radit. Ale pokud by taková situace přece jen nastala, doporučila bych sledovat zdravotní stav žáků. Často stačí chvilka nepozornosti a dítě, které zrovna dostalo epileptický záchvat, si může ublížit. Jako druhé bych doporučila mít vždy několik variant úkolů, které chci dělat. A jako třetí – pozor na otevřená okna a větrání.
Vaše škola sídlí na krásném místě – v podstatě na hradbách z doby Přemysla Otakara II. Projevuje se to nějak na duchu školy?
Určitě ano. Budova, ve které se škola nachází, má bohatou historii. Byl zde evangelický učitelský ústav, mateřská či základní umělecká škola. Přestože jsme v centru města, je tu klid a ve škole vládne rodinná atmosféra.
Máte zde děti s různými handicapy, někdy dost těžkými. Daří se přitom vést společnou výuku?
Za mě mohu říct, že se snažíme vést výuku co možná nejlépe. Ke každému žáku přistupujeme individuálně a snažíme se využívat všech jeho možností a schopností. Samozřejmě jsou dny, kdy se to daří, a dny, kdy to jde o něco hůř.
Co vás v práci povzbuzuje, z čeho čerpáte energii?
Kromě rodiny, která je samozřejmě na prvním místě, jsou to báječní kolegové a často i báječní rodiče mých žáků; a samozřejmě žáci samotní.
Co vám pomáhá se v práci zlepšovat?
Neustálý dialog s kolegy z naší či jiné školy.
A co se vám z vaší praxe obzvlášť vrylo do paměti?
Jsou to veselé, neopakovatelné a nezaměnitelné zážitky, které se mi přihodily s dětmi leckdy a leckde, při výletech, výuce či pobytech. Když si na ně vzpomenete, vnesou vám do obličeje úsměv.
Adam Šůra