(ČB 10/2018) Knížka je soubor celé řady textů od různých autorů. Je velmi pravděpodobné, že první část Historie upravil, možná i sestavil Jan Blahoslav. Dále dílo obsahuje vložené texty Jana Augusty, žádosti či prohlášení, často reakce na různé vrchnostenské dokumenty. Zdrojem memoárových textů je patrně Jakub Bílek, ale nedá se zjistit, zda jde o jeho texty vlastní, nebo texty někým jiným z jeho ústního podání zapsané.

Poslechněte si článek:

Rukopis tohoto díla pochází z roku 1579 a vychází z opisu anonymního bratrského opisovače z roku 1625. Originál se nedochoval, ale tento opis, uložený v Moravském zemském archivu v Brně, je ze všech existujících opisů nejstarší, nejúplnější a originálu nejbližší.

Přes určitou archaičnost jazyka dovoluje dílo vnořit se díky autentičnosti a naléhavosti do událostí 16. století v době kolem sporů a posléze zákazu činnosti Jednoty bratrské. Hned na začátku se staneme svědky popisu obrovského požáru Litomyšle z roku 1546: „…po druhé neděli velikonoční v outerý, ve dvě hodiny na noc vyšel oheň … hořelo na všechny strany, náramně veliký vítr byl … i divně se točil sem a tam.“ Kromě historických událostí nalezneme mezi řádky i kolorit doby, který je z pohledu čtenáře 21. století více než zajímavý.

Královským mandátem z roku 1547 byla Jednota bratrská zakázána a k tomu čteme: „…největší těžkosti valily se na zbor litomyšlský a zprávce jeho bratra Joannesa Augustu, jenž byl jeden z starších a přední a měl pomocníka Jakuba Bílka, kněze mladého, jehož při sobě vychoval takměř od jeho pacholetství.“ Pro neochvějné postoje se oba dostali do vězení, které je zde popsáno věcně, naturálně a pro nás děsivě: „ …Vězení pak jejich na tom Křivoklátě takové bylo: …jeden od druhého přes tři sklepy a přes uličku; do toho, kdež bratr Jan vsazen nejsou dveře … do Jakubova dveře hned z placu; vokna z nich zahradili vokenicemi. Maličké díry v nich vzdělány při samém vrchu vokna … tma tam hrubě bylo. Líhání jim připravili v koutě na zemi. … Bratr Jan neměl než jednu peřinu, kožený polštář a húni; tak líhal víc než tři leta … potom byla mu přidána druhá peřina a podušnice.“

Po třech letech v temném vězení na Křivoklátě se mezi strážnými objevil jeden, který Augustu i Bílka znal z Litomyšle a věděl, že to nejsou zločinci, ale že sedí pro náboženství. Hnut soucitem organizoval pomoc od jejich přátel: „A dodával jim oběma černidla, papíru a všeho nástroje písařského, aby měli čím a na čem psáti. Knížek některých neb spisů, potravné věci a jiné což potřebovali, peníze, svíčky etc.“ Tak to šlo tři roky, ale nakonec byla konspirace prozrazena, strážní vyměněni a ten provinilý sám potrestán vězením.

Ve spise jsou zaznamenány dokumenty i korespondence vlivných lidí, kteří se snažili dosáhnout propuštění vězněných. Po třinácti letech věznění Augusty a Bílka, po mnoha výsleších a žádostech čteme: „jesuiti knížeti to radili, že Jakub můž propuštěn býti na nějaký spůsob, než bratr Johanes aby nebyl propuštěn ještě, že jest to tvrdá hlava.“ Až za další tři roky na přímluvy mnohých „ …vyšel zproštěn toho dlouhého vězení a trápení, krom toho toliko, aby nekázal totiž zjevně.“ Celkem vězněn na Křivoklátě a v Praze byl Jan Augusta pro nás nepředstavitelných šestnáct let.

Knížka je čtenářským vydáním studijní povahy. Není zatížena příliš rozsáhlým kritickým aparátem, který by vyžadovala edice filologická. Je tedy autentická, místy strhující svou přímostí, čtivá, přístupná poučenému čtenáři. Vypovídá – jak je ostatně uvedeno v podtitulu – „o některých zvláštních věcech a divných Božích skutcích v světě, obzvláště pak při Jednotě bratrské stálých“.

Daniela Ženatá
Mirek Čejka, ed. Historie pravdivá Jana Augusty a Jakuba Bílka. Středokluky: Zdeněk Susa,  2018. 298s.