(ČB 7-8/2018) S přibližujícím se koncem období, na které jsem byl povolán sloužit ve Sněžném a v Sázavě, se mi začala v hlavě rodit myšlenka, zda neprožít další životní zkušenost v podobě dlouhodobějšího pobytu v zahraničí.

Plány a vyřizování pobytu
Farářování mě baví a naplňuje, a proto zůstat i v tomto čase farářem bylo jedním z parametrů pobytu mimo domov. A protože Magda umí rusky a já neumím zcela dobře anglicky či německy, vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem jako začínající student v Praze bydlel v pokoji

Poslechněte si článek:

s Danielem Hellerem, který byl tou dobou farářem v Bohemce na Ukrajině. Naše úvahy se protly s plány Miroslava Pfanna i naší církve – uvažovalo se opět o farářských službách v

Bohemce a Veselynivce, a my jsme tak více než rok předem začali plánovat. Na faře v Bohemce však není topení a pobyt je zde možný pouze v letních měsících. A tak bylo rozhodnuto, že od 1. května do 31. října budeme vysláni s Magdou do nezávislých sborů ČCE na Ukrajině. Já jako kazatel sborů a Magda bude pracovat s dětmi, učit český jazyk a dělat mnohé další, co bude třeba.

Vzhledem ke změně migračních pravidel Ukrajiny jsme potřebovali oba víza pro pobyt nad 90 dní. Po čtyřech měsících usilovného získávání podkladů, razítek a povolení jsem obdržel vízum pouze já s tím, že na Ukrajině budu mít dlouhodobý pobyt a pak teprve může požádat v ČR o své vízum moje manželka. (Tehdy jsem ještě netušil, že získání dlouhodobého pobytu na Ukrajině bude obnášet další potřebné dokumenty, poplatky, pojištění, stovky kilometrů jízdy a bude trvat déle než měsíc.) V tomto ohledu patří velké díky paní Provazníkové a ekumenickému oddělení ÚCK, bez jejichž pomoci bychom ještě dnes asi seděli v Brně před konzulátem.

Na trase Bohemka – Veselynivka – Pervomajsk
Naše práce se soustřeďuje na sbor v Bohemce (vesnice s 350 obyvateli), Veselynivce (vesnice se 150 obyvateli) a v kazatelské stanici Pervomajsk (město s 50 000 obyvateli). Vzhledem k špatným silnicím a velkým vzdálenostem na Ukrajině žijeme trochu nomádským životem. Pobýváme deset dní v Bohemce, dva až tři dny v Pervomajsku a týden ve Veselynivce. V každém z těchto míst se konají bohoslužby (v Pervomajsku bývají buď v bytě, nebo v garáži), biblický program pro děti, výuka češtiny pro děti, pastorace, biblické hodiny; v Bohemce se pořádá i setkání střední generace a jistý pokus o schůzky mládeže. Zajímavý fenomén je, že se sborových aktivit účastní (kromě Pervomajsku) výhradně ženy. Ty rády zpívají − bohoslužby proto obsahují i sedm písní a na konci je ještě prostor pro písně na přání. V Pervomajsku jsme po skončení bohoslužeb dokonce zpívali ještě další hodinu.

Po necelém měsíci žití na Ukrajině jsme čím dál tím více přesvědčeni, že jsme se rozhodli dobře. Jde totiž nejen o smysluplnou službu lidem a Bohu, ale i o velkou životní zkušenost, která ukazuje jiné žebříčky hodnot a nutí člověka přemýšlet o světě i o společnosti. O vlastním luxusu a dobrém bydle. Uvědomujeme si například, jak moc je třeba deště a co to znamená, když tři měsíce neprší a je ohrožena úroda, a tedy i jistota dostatku jídla. Jakou radost přinášejí narozená mláďata a kolik dřiny je za naší představou vesnické romantiky s kravkou, koněm a housaty.

Miki Erdinger