(ČB 6/2018) Málokterá literární osobnost současnosti (či nedávné minulosti) si zaslouží pozornost tolik jako právě on. Ivan Martin Jirous, enfant terrible české kultury druhé poloviny dvacátého století. Člověk mnoha talentů a mnoha tváří: politický vězeň, duchovní otec českého undergroundu, kunsthistorik, básník, legenda opředená mýty, ale také opilec, podivín, výtržník – Magor. Už jen tato „klíčová slova“ předznamenávají, že kdokoliv, kdo by chtěl jeho život zpracovat a shrnout, stojí před velmi nesnadným úkolem.

Poslechněte si článek:

Takový chrabrý „rytíř biografie“ se ovšem našel – publicista a redaktor časopisu Respekt Marek Švehla se do boje s Magorovým životopisem pustil opravdu s vervou. Svou knihu přitom nesoustředil jen na Jirousovu osobnost; přidal i vydatnou porci dobového kontextu – a výsledkem je Magor i jeho doba. Štědrá porce kontextové omáčky ovšem u Švehly není projev autorova frajerství, či dokonce samoúčelné grafomanie.

Ačkoliv záměr zpracovat kromě Magorova života i jeho dobu je opravdu ambiciózní, hrají historické okolnosti ve Švehlově biografii důležitou roli – Magorovo angažmá v české kultuře je období trvající více než půlstoletí. Proto je příhodné dobové souvislosti připomenout či dokreslit, a to zvláště těm, kteří si Magorovu „dobu“ pamatovat ani nemohou. Avšak právě ona „doba“ je v Švehlově jirousovské biografii největší slabinou. Na mnohých místech zachází autor zbytečně hluboko do detailu, což pro příběh Jirousova života nemůže být konstruktivní, pouze to zpomaluje tempo a čtenáře zahlcuje. Přestože z detailních pasáží čiší autorova snaha zpracovat téma opravdu pečlivě, mohl v některých případech opravdu ubrat. Zejména tam, kde výklad opisuje příliš velký oblouk a zahrnuje i informace, které s Jirousem přímo nesouvisejí. Jindy zase věnuje mnoho pozornosti představování historických událostí a osobností, které jsou obecně známé.

Je znát, že knihu psal novinář – shromáždit co nejvíce faktů, zachovat si odstup, psát svěžím a poutavým jazykem, to jsou přednosti, které Švehla zužitkoval. Odvrácená stránka jeho žurnalistického ukotvení a velký nešvar knihy však je, že čtenář se tu dozví o Magorově díle jen velmi málo, a pokud se o něm už hovoří, pouze z bezpečné novinářské distance. O literatuře ovšem nejenže nelze mluvit objektivně, ale hlavně se to nemá – vždyť směrodatná a konstruktivní může být vždy jen určitá, byť odůvodněná, interpretace. Reportážní odstup od literárního díla proto působí spíše jako snaha vyhnout se vlastnímu názoru. A to je, obzvlášť u díla tak výrazného, jako je to Jirousovo, opravdu škoda. Švehlova kniha je tedy nakonec mnohem více o Magorově době než o jeho díle.
Naopak vítaným „kontextem“, tedy doprovodem textu, je množství autentických fotografií (některé pořízené přímo Jirousem), které atmosféru knihy a vlastně i samotnou dobu hezky dokreslují.

Tyto výtky ovšem nemají být zdrcující kritikou, nebo dokonce odsudkem Švehlova počinu; právě naopak – informují o jediných závažnějších klopýtnutích, kterých se autor na cestě za Magorem dopustil. Jinak přináší kniha určitě radost – radost z toho, že se opět objevil kvalitní, obsažný a pečlivě zpracovaný životopis, navíc o člověku, jehož život si zpracování opravdu zaslouží. Ostatně, dostatečně průkazným svědectvím o kvalitách Švehlovy knihy je fakt, že za ni v letošním roce obdržel prestižní literární ocenění Magnesia Litera.

Adéla Rozbořilová
Marek Švehla. Magor a jeho doba. Praha: Torst 2017, 576 s.