(ČB 5/2018) Nový Bor patří do českolipské farnosti Českobratrské církve evangelické, kde probíhá velmi zajímavá ekumenická spolupráce s Církví československou husitskou, o které bych čtenáři rád podal podrobnější zprávu. Místní ekumenu rozhodně nelze označit za bezzubou. Husité a evangelíci zde před deseti lety společně opravili a po 40 letech k bohoslužebnému užívání znovu navrátili bývalý starokatolický kostel Panny Marie ustavičné pomoci (v současnosti přejmenovaný na kostel sv. Ducha) a konali zde pravidelně ekumenické nešpory a několikrát do roka, na hlavní svátky, také bohoslužby, vždy se společným vysluhováním večeře Páně za účasti až stovky věřících.

Poslechněte si článek:

To že dvě církve slaví Vánoce nebo Velikonoce u jednoho stolu, není vůbec běžná záležitost. V posledních letech, po změně duchovních v obou církvích a ve snaze o větší koncentraci práce do centra obou farností v České Lípě byla pak ekumenická spolupráce v Novém Boru omezena na jedny až dvě společné eucharistické bohoslužby ročně. Nicméně obě církve mají v novoborském kostele samostatné bohoslužby stále.

V minulých letech obě společenství používala ekumenickou Limskou liturgii – V loňském roce pak byly vedeny podle formuláře zpívané Farského liturgie CČSH. Mnohé evangelíky zaujala krása zpěvu, ale vzhledem k tomu, že tento formulář neznají, některým vadil chybějící vytištěný pořad, který by mohli sledovat a nebyli jen pasivními účastníky, stejně tak scházelo bližší přiblížení smyslu dané liturgie.

Původně starokatolický kostel
Husitský a evangelický kostel sv. Ducha v Novém Boru původně sloužil starokatolické obci. Byl vybudován koncem 19. století a starokatolíkům patřil až do roku 1968. Pak přešel do správy města a byl užíván jako řemeslnická dílna. V roce 2007 převedlo město kostel do majetku Československé církve husitské. Původně o něj usiloval i tehdejší evangelický farář Marek Lukášek, ale na staršovstvu věc neprosadil. Z iniciativy a pod vedením farářky Elišky Raymanové tak byl kostel zrekonstruován a připraven pro bohoslužebné užívání. Do kostela byly převezeny lavice a stůl Páně z vyhořelého, kdysi luterského novoborského kostela a vyroben byl nový ambon. Evangelíci se na obnově podíleli finančním darem a dobrovolnickou prací.

Kostel byl (poprvé!) vysvěcen těsně před svatodušní nedělí v roce 2008 za účasti biskupa CČSH Štěpána Kláska a seniora ČCE Tomáše Matějovského. Desáté výročí dokončení a vysvěcení kostela si novoborští připomínají letos řadou události, počínaje přednáškou o jeho historii, vernisáží nebo slavnostními bohoslužbami. Jen je možná škoda, že již není inzerována jako ekumenická, ale spíše v husitské režii za účasti patriarchy Butty.

Více společného než odlišného
Škoda je to i proto, že Československá církev husitská se pro evangelíky nabízí jako ideální ekumenický partner. Církve mají dohodu o uznávání křtu; členství v Leuenberské konkordii umožňuje i společnou účast u večeře Páně. Křesťanů v Čechách, ale i na Moravě ubývá a na mnoha místech visí otazníky nad tím, zda si hrstky rozdělených křesťanů zejména v malých městech mohou ještě dovolit luxus samostatné existence, která je spíš živoření. Řešení poněkud oddaluje restituční polštář a finanční vyrovnání církví se státem. Navzdory odlišné liturgické praxi nebo zbožnosti stojí za to se zamýšlet, jak může vypadat budoucí ekumenická spolupráce – zda nebude jen formální, ze slušnosti, v Týdnu modliteb za jednotu křesťanů a ne jenom s husity, ale dle místních podmínek třeba i s křesťany z dalších církví. A nejen z finančních důvodů, to by bylo málo. Ale aby křesťané jedno byli – to je výzva evangelia.

Jan Kirschner